NEUROLOGIE PRO PRAXI / Neurol. praxi. 2023;24(1):73-78 / www.neurologiepropraxi.cz 76 OD SYMPTOMU K DIAGNÓZE Jak vyšetřovat afázii v klinické praxi Anomie Opakuje Opakuje Opakuje Opakuje Neopakuje Globální Brocova Transkortikální smíšená Transkortikální senzorická Kondukční Anomická Transkortikální motorická Wernickeova Neopakuje Neopakuje Neopakuje Plynulá řeč Nerozumí Rozumí Nerozumí Rozumí Neplynulá řeč Tab. 1. Rozdělení afázií podle hlavních klinických kritérií: porozumění, plynulost řeči, anomie (narušené lexikální vyhledávání), a opakování Barevné členění pro názornost reflektuje hlavní charakteristiky typů afázie: zeleně jsou označeny klasické a nejznámější typy afázie (Brocova, Wernickeova a globální), červeně označená kondukční afázie má nejvíce postiženu schopnost opakování, zatímco společným rysem modře označených transkortikálních afázií je naopak nápadně zachovaná schopnost opakování (viz i Obr. 1) („pacient moc nemluví, ale dokáže překva‑ pivě dobře opakovat“), porozumění slovům a jednoduchým větám celkem zachované a pravostranná hemiparéza je jen mírná. Transkortikální senzorická afázie Transkortikální senzorická afázie při po‑ stižení zadní části temporálního kortexu blízko Wernickeovy zóny (Obr. 1f) má velmi fluentni nesrozumitelnou řeč připomínající Wernickeovu afázii, má ale výrazně zacho‑ vané opakování („pacient opakuje i to, če‑ mu nerozumí“, často až echolalicky, odtud starší kolokviální označení „papouščí afázie“). Porozumění je špatné (pro větné celky, ale i izolovaná slova) a pravidlem je pravostranná homonymní heminaopsie. Anomická afázie Anomická afázie je ve své podstatě po‑ ruchou deklarativní paměti. Jedná se o na‑ rušení přístupu do mentálního lexikonu, přitom význam (koncept) hledaného výrazu je pacientům jasný. Morfologický korelát anomické afázie je méně určitý, často se s ní setkáváme u rozsáhlých vaskulárních změn v bílé hmotě hemisfér a u neurodegenera‑ tivních onemocnění. Při produkci řeči nebo na cílený dotaz se pacient snaží pojem opsat a z nabídnutých slov určí předmět správně. Porozumění ře‑ či i vyjadřování nejsou výrazněji narušeny. Nemocný s touto poruchou například není schopen pojmenovat klíče, avšak pozná je‑ jich účel: „to je to, čím se odemyká“, nebo „to je to, co se strká do dveří“, a je schopen správně předmět použít, například správně odemkne dveře. Poruchy řeči při lézi nedominantní hemisfery Řečová komunikace je komplexní děj a zdaleka není vázána jenom na dominant‑ ní hemisféru, výrazným způsobem se podílí i hemisféra nedominantní – především emoč‑ ním doprovodem a kontextuálním obsahem v analýze slyšené a expresi mluvené řeči. Při postižení předních oblastí nedomi‑ nantní hemisféry (topograficky odpovída‑ jících Brocově zóně dominantní hemisféry) je mluvená řeč monotonni, aprozodicka, stereotypní, bez slysitelneho projevu emoci. Pokud je pacient požádán, aby promluvil emotivně (hněv, rozhořčení, radost apod.), výstupem je zpravidla hlasitější řeč, ale na‑ dále monotónní, „emočně indiferentní“. Důsledkem poškození zadních oblastí ne‑ dominantní hemisféry (analogie Wernickeovy zóny dominantní hemisféry) je zachované porozumění pouze slovnímu obsahu reci, nikoliv emočnímu obsahu (ironie, nadsázka) nebo situacnímu kontextu. Jak vyšetřovat pacienta s afázií Před vlastním cíleným klinickým vyšet‑ řením pacienta s afázií, zejména v časné fázi po vzniku iktu jako příčině afázie, je důležité posoudit celkový klinický stav (včetně kognitivního výkonu, motorického deficitu a schopnosti spolupráce při vyšet‑ ření). Především je nutno zhodnotit míru unavitelnosti a pozornosti, vyskyt deliria a případně postižení dalších kognitivnich funkci (paměť, praxie, gnosie, exekutivní funkce), které mohou negativně ovlivnit řečové postižení a někdy mohou být i pře‑ kážkou pro posouzení typu a míry afázie. Při hodnocení jazykových schopností posu‑ zujeme hlavně obsah (co pacient říká) a hledáme symptomy afázie (Rusina, 2019). Při klinickém vyšetření afázie vždy hodnotíme porozumění řeči, spontánní řeč a opakování. Anomie, typický příznak pro každý typ afázie, se projevuje i ve spontánní řečí, ale také je cíleně hodnocena v úkolu pojmenování (praktický postup u lůžka pacienta shrnuje Tab. 2). Součástí logopedického vyšetření je i zhodnocení psaní a čtení. Na začátku vyšetření probíhá krátký rozhovor s pacientem, který už naznačuje, zda má pacient poruchu řeči a komunika‑ ce, a zda je schopen adekvátně reagovat na běžné konverzační otázky (Cséfalvay et Košťálová, 2013).
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=