www.neurologiepropraxi.cz / Neurol. praxi. 2023;24(6):426-432 / NEUROLOGIE PRO PRAXI 429 HLAVNÍ TÉMA Muskuloskeletální ultrazvuk v neurologické praxi anatomickém místě a adekvátní orientace sonda/nerv při měření (sonda kolmo na nerv zobrazený v příčném řezu). Součástí vyšetření periferního nervu není jen změření CSA, ale i zhodnocení echogenity nervu a jeho změny v místě patologie, zhodnocení okolních struktur, zhodnocení změn ve vyšetřované oblasti při jejím pohybu (zejména v oblasti lokte), ev. i zhodnocení patologické vaskularizace v barevném a dopplerovském modu. Ultrazvukem můžeme sledovat prakticky všechny periferní nervy od plexů do periferie (omezením je jen lokalizace za kostí nebo kalcifikací). U mononeuropatií je výborným pomocníkem porovnání nálezu na kontralaterální končetině. Ultrazvukové vyšetření periferních nervů má charakteristický obraz u následujících patologií: úžinové syndromy, hereditární demyelinizační polyneuropatie, zánětlivé polyneuropatie, traumata nervů a tumory nervů. Nejčastější lokální patologie periferních nervů a úžinové syndromy Syndrom karpálního tunelu (SKT) je nejčastější periferní neuropatií. Zlatým standardem v diagnostice SKT jsou elektofyziologické studie, tyto však poskytují informaci zejména o tíži léze nervu. Ultrasonografie v diagnostice SKT prokázala v mnoha studiích stejně dobrou specificitu a senzitivitu jako elektromyografické vyšetření (Tai et al., 2012; Roll et Case‑Smith, 2011; Mondelli et al., 2008; Yurdakul et al., 2016). Navíc vizualizací n. medianus a okolních struktur v karpálním tunelu poskytuje ultrazvukové vyšetření užitečné informace pro určení etiologie SKT. V akutní fázi SKT byla studiemi prokázána vyšší senzitivita ultrazvukové diagnostiky než u elektromyografického vyšetření, které prokazuje lézi nervu až v subakutní a chronické fázi (Tai et al., 2012; Mondelli et al., 2008; Yurdakul et al., 2016). Z tohoto důvodu by mohlo být ultrazvukové vyšetření ideální skríningové vyšetření první linie u pacientů s anamnestickými a klinickými příznaky SKT. Ultrazvuková diagnostika SKT je založena na zobrazení n. medianus v karpálním tunelu v B‑obraze, kdy zobrazujeme lokální rozšíření a změnu echogenity nervu. CSA měříme v úrovni os pisiforme a v oblasti maximálního rozšíření nervu v karpálním tunelu. CSA menší než 8 mm2 svědčí pro normální nález a prakticky diagnózu SKT vylučuje, CSA 9–11 mm2 má 80% senzitivitu a 70% specificitu pro diagnózu SKT a CSA větší než 13 mm2 má 100% senzitivitu pro diagnózu SKT. Jinou možností je hodnocení dle rozdílů CSA v oblasti karpálního tunelu a v oblasti předloktí – rozdíl větší než 2 mm2 svědčí pro diagnózu SKT. Další možností v diagnostice SKT je použití barevného Dopplerova modu k zobrazení fokální hypervaskularizace kolem nervu, která může být známkou akutního postižení nervu ještě v době, kdy nedošlo k otoku nervu, které způsobuje jeho fokální rozšíření. Dle studií je přítomna u 87 % pacientů s SKT a jen u 11 % kontrol (Honson‑Webb, Padua et Martinoli, 2012; Hobson‑Webb et Padua, 2016; Tai et al., 2012; Roll, Case‑Smith et Evans, 2011; Mondelli et al., 2008; Yurdakul et al., 2016). Ultrazvukové vyšetření při podezření na SKT může odhalit také méně časté příčiny potíží – tenosynovitidy okolních šlach, tumor nervu, cysty v oblasti karpálního tunelu a anatomické varianty n. medianus v karpálním tunelu (Hobson‑Webb, Padua et Martinoli, 2012; Padua et al., 2012) (Obr. 3, 4). V současnosti je ultrazvuková diagnostika SKT považována za dostatečnou pro stanovení diagnózy (Level A). Pokud je diagnóza stanovena pomocí elektromyografie, je výhodné doplnit ultrazvukové vyšetření pro dodatečnou informaci možné strukturální anatomické abnormity v oblasti zápěstí (Level B) (Carterighr et al., 2012). Neuropatie n. ulnaris v kubitálním nebo Guyonově kanále je ultrazvukem taktéž velmi dobře vyšetřitelná. Normální referenční hodnoty CSA n. ulnaris jsou 5,9 ± 1,1 mm2 v oblasti zápěstí a 6,6 ± 1,1 mm2 v oblasti lokte. Hodnota CSA nad 10 mm2 má senzitivitu 95–100 % pro Obr. 3. Syndrom karpálního tunelu – B-obraz, příčný řez; masivně prosáklý n. medianus (NM) v karpálním tunelu v příčném řezu, obsah průřezu nervu (CSA) je 33 mm2 Tab. 1. Normální CSA; průměr ± SD (mm2) Patologická CSA (mm2)* Literární zdroj n. medianus – canalis carpi 8,5 ± 1,3 > 13 6,8–12 n. ulnaris – kubitální kanál 6,6 ± 1,1 > 10 6,8,15 n. ulnari – Guyonův kanál 5,9 ± 1,1 > 10 6,8,15 n. radialis – loket 9,3 ± 2,4 Data chybí 7 n. peroneus – hlavička fibuly 11,2 ± 3,3 Data chybí 7 n. tibialis – kotník 13,7 ± 4,3 Data chybí 7 CSA – cross section area, obsah průřezu nervu v příčném řezu B-obrazu; SD – směrodatná odchylka; * senzitivita pro fokální neuropatii > 90 %
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=