Neurol. pro Praxi, 2002; 1: 28-32
Published: December 31, 2002 Show citation
Léčba spondylogenní cervikální myelopatie, zejména lehkých a středních forem bez progrese, je velkým dilematem pro ty, kteří se zabývají řešením tohoto onemocnění. Přístup konzervativní i chirurgický má své výhody i nevýhody a dosud není k disposici dostatek ověřených informací, které by napomohly v rozhodování, který přístup a ve které fázi nemoci zvolit. K optimální volbě terapie potřebujeme znát přirozený průběh nemoci, výsledky operací a výsledky konzervativní léčby. Ze všech těchto oblastí máme jen zprávy nízké úrovně validity z pohledu současných názorů na kvalitu vědeckých informací. Jde většinou o data ze studií retrospektivních s nejednotným a nedostatečným designem, s nedostatečně dlouhou dobou sledování, bez jasných kritérií a statistického zpracování a nedostatečnou objektivitou pozorování. Prospektivní randomizované studie chybí. Uspořádání takové studie je ovšem u této choroby s mimořádně dlouhým a nepředvídatelným klinickým i preklinickým průběhem a nutností dlouhodobého sledování mimořádně obtížné. Z dosavadních poznatků vyplývá, že chirurgická léčba by se měla volit především u progredujících forem nemoci, u případů s těžkým klinickým obrazem, u masivních míšních kompresí s respektováním všech kontraindikací, zejména mimopáteřních. Konzervativní přístup by se měl rezervovat pro nemocné s neprogredující formou nemoci, s malou míšní kompresí a mírným klinickým obrazem, nebo tam, kde je operační výkon spojen s mimořádně velkými riziky. Nezbytným předpokladem dobrého terapeutického výsledku je přesná diagnostika zohledňující ubikvitárnost spondylózních degenerativních změn páteře a nespecifičnost klinického obrazu.
Neurologická klinika LF MU a FN Brno
Neurochirurgická klinika LF MU a FN Brno
Download citation
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...