Cévní mozkové příhody jsou velkým medicínským, ale nejenom medicínským, problémem současnosti. Ve vyspělých zemích představují třetí nejčastější příčinu úmrtí a nejčastější příčinu invalidity v dospělé populaci. Starší lidé jsou postiženi častěji, neboť incidence roste s věkem a věk je tak důležitý rizikový faktor. Roční incidence je u osob mezi 65-75 lety věku 600-800 případů na 100000 obyvatel. Mortalita je silně závislá na věku a etiologii. U lakunárních infarktů je mnohem menší než u teritoriálních a u starých osob mnohem vyšší než než u mladších jedinců. Mimo akutních cévních mozkových příhod - ischemických a hemoragických - se ve stáří setkáváme i s jinými diagnostickými jednotkami, které jsou způsobeny vaskulárními mechanizmy jako například vaskulární demence, vaskulární parkinsonizmus, pseudobulbární syndrom, vertebrobazilární insuficience, z nichž mnohé nejsou přesně ohraničené a vzájemně se mohou překrývat.

Cévní příhody u starších lidí vedou většinou k nutnosti následné institucionální často doživotní péče v zařízeních typu léčeben dlouhodobě nemocných nebo domovů důchodců.

Jiná specifika cévních příhod ve stáří nejsou, a to včetně terapeutických, možností ať už vlastní léčby nebo následné sekundární prevence. Rovněž u trombolytické terapie by neměl být věk důvodem jejího nepodání.

Zobrazit celý článek

Reference