Ve dnech 1.-4. 12. 2004 se v elegantním hotelu Voronež v Brně konal již 19. společný - tedy český a slovenský - neurologický sjezd. Na sjezd přijelo přibližně 600 účastníků, převážně neurologů z Česka i Slovenska, ale také lékařů jiných specializací i dalších zdravotnických pracovníků. Atraktivita sjezdu byla jistě primárně dána odborným programem sjezdu. Na vysoké návštěvnosti se však podílela také návaznost neurologického sjezdu na těsně předcházející 26. český a slovenský epileptologický sjezd (30. 11.-1. 12. 2004 ve stejných prostorách hotelu Voroněž), pozdní podzimní termín i tradice - v Brně, stejný hotel, pozdní podzim, stejný -realizační tým-.

Organizace sjezdových dnů měla stabilní řád - dopoledne 2 sekce přednášek (v každém ze 2 sálů), a to po pěti desetiminutových přednáškách s diskuzí (5 minut) bezprostředně po sdělení, celkem 90 minut. Pak následovala polední přestávka s možností účasti na firemním sympoziu či na posterové sekci (jen ve čtvrtek a v pátek) - s řádnou moderovanou prezentací posterů. V odpoledním programu po dvou 90minutových tématických blocích přednášek mohli účastníci navštívit firemní sympozia. V programu sjezdu se uskutečnil i Klub abnormních pohybů i Členská schůze ČNS (ve čtvrtek od 17.00 hodin; bohužel s -tradičně- malou účastí).

Snažil jsem se zúčastnit sjezdového programu v co nejširší míře, a to nejen aktivní přítomností na přednáškách a sympoziích, ale také diskuzemi o přestávkách i v průběhu jinak dobře organizovaných večerních programů. I když jsem ani fyzicky nemohl sledovat celý program, přesto mně zaujala některá sdělení jak novými (tedy mně doposud neznámými) poznatky, tak jiná zase novými diagnostickými a léčebnými možnostmi, které je možno již provádět rovněž v našich současných podmínkách, a které byly umně vsazeny do logického diagnosticko-léčebného postupu.

Moravcová (Brno-Bohunice) referovala o kožní biopsii, při které se hodnotí četnost a kvalita intraepidermálních tenkých nervových vláken, a to pomocí nepřímé imunofluo­rescence s použitím rodamidem značených protilátek proti panneuronálnímu markeru. Tato metodika již přispívá k bližší diagnostice -polyneuropatie tenkých vláken-. Dosavadní diagnostické možnosti u této neuropatie spočívaly pouze v klinickém testování termického prahu. Kramář (ÚVN Praha) se zabýval hodnocením různých typů monitorace v průběhu karotické endarterektomie. V této vysloveně týmové práci hodnotil senzitivitu současně použitých metod - spektrální EEG, trans­kraniální Dopplerovy sonografie (hodnocena střední rychlost v a. cerebri media) a SSEP n. medianus. Jednalo se celkem o 500 operací karotidy. Největší spolehlivost má SSEP n. medianus. Hodnoceným parametrem je amplituda N20/P25, kdy pokles o 50 % při zaklipování vnitřní karotidy je indikací k zavedení shuntu. Vondráčková (Praha) na souboru 34 nemocných s akutní polyradikuloneuritidou prezentovala nezbytnost monitorování nemocných s hrozícím ventilačním selháním. Tito nemocní se vyznačují kromě neklidu, pocitu dušnosti a zrychleného dýchání také nemožnosti zvednout či udržet hlavu, poruchou kašle, oboustranným oslabením mimického svalstva. Tyto motorické příznaky se vyskytují již podstatně dříve než stesky zaměřené přímo na dýchání, a přitom o jejich významu nemá klinik dobrou představu. Ke včasné intubaci a napojení na ventilátor je nutno provádět spirometrii ve 2-4 hodinových intervalech. Je chybou čekat až na změnu v acidobazické rovnováze (Astrup). Chrastina (FN u sv. Anny, Brno) přiblížil možnosti neurochirurgie v řešení hemocefalu - mikrochirurgické intervence, stereotaktické punkce, aplikace fibrinolytik, endoskopie. Věnoval se zejména endoskopickým operačním intervencím, které jsou na této neurochirurgické klinice obzvláště rozvinuté. Pomocí endoskopie lze odsát krevní koagula z komor, dosáhnout obnovení cirkulace moku (endoskopickou ventrikulocisternoanastomózou a septotomií). Jedná se o nemocné s blokádou likvorových cest v akutním stadiu a v pozdní fázi s tvorbou pablán, hydrocefalu, pseudocyst. Jech (Praha) se zabýval přesným umístěním permanentní elektrody do subtalamického jádra u nemocných léčených hubokou mozkovou stimulací. Pro správné cílení se používá perioperační mikroregistrace signálu pomocí 5 paralelních mikroelektrod. Každá struktura této oblasti má jiným typ aktivity - substancia nigra, capsula interna, ncl. subthalamicus - -hovoří jinou řečí- a tím je umožněna jejich přesná identifikace. Permanentní stimulační elektrody lze zavést precizně - se submilimetrovou přesností. Dušek (Praha) přednesl výsledky studie zabývající se vnímáním času pomocí funkční magnetické rezonance. Koaktivace prefrontální kůry, pre-SMA a asociační kůry parietálního laloku pravostranné hemisféry při řešení zkušební úlohy svědčí pro samotnou percepci, retenci i reprodukci časových intervalů v těchto oblastech mozku. Šaňák (Olomouc) prezentoval výsledky MRI a MRA vyšetření u akutních ischemických CMP. Celé MR vyšetření dle iktového protokolu trvá v průměru 11 minut. Je možno lépe stanovit lokalizaci a rozsah ischemické tkáně mozku (i v zadní jámě), určit i stáří jednotlivých ischemických oblastí, zhodnotit stav cév (oblast M1 či intrakraniální úsek vnitřní karotidy; tandémové stenózy). Ischemické ložisko většího objemu (v přednášce - nad 25 cm3) má špatnou prognózu (edém, expanze, krvácení s expanzí). Podle nálezu na cévách je možno rozhodnout o možném invazivní řešení. Školoudík (Ostrava) se zabýval českou pilotní studií využití trombolýzy pomocí transkraniálně aplikovaného ultrazvuku - trombotripse - u souboru 52 nemocných s akutní okluzí kmene či větve a. cerebri media. U 42% nemocných došlo k úplné rekanalizaci tepny do 1 hodiny, 81% do 6 hodin a u 92% do 24 hodin. Klinické zlepšení následovalo až s několikadenním odstupem od rekanalizace. Po 3 měsících byl výsledný stav (dle modifikované Rankinovy škály) statisticky významně lepší než u nemocných léčených pouze trombolýzou. Rektor (Brno) navrhl kritéria diferenciace vaskulárního onemocnění mozku a Parkinsonovy nemoci. Tato postižení se mohou však vyskytovat i současně. K diagnostice -vaskulárního parkinsonizmu-použil šesti rozlišovacích kritérií. Dále prezentoval prospektivní studii zamřenou na vliv cévního onemocnění mozku na průběh Parkinsonovy nemoci. Přítomnost vaskulárního postižení ovlivňuje průběh Parkinsonovy nemoci, a to obzvláště kognitivní funkce. Kaňovský (Olomouc) referoval o zkušenostech s aplikací apomorfinu v subkutánnch infuzích u 14 nemocných v období 5 let. Subkutánní infuze jsou již zaběhlou a na podkladě technických úprav stále snažší reálnou léčebnou metodou pro pozdní komplikace Parkinsonovy nemoci. Představují určitou alternativu ke stimulačním metodám.

Bylo prezentováno celkem 53 posterů. Tříčlenná komise pak vybrala po 3 nejlepších posterech z každého dne. Ve čtvrteční sekci se jednalo o tyto postery: Sedláčková (Brno USA): Efekt repetitivní magnetické stimulace na kortikální excitabilitu u Parkinsonovy choroby. Nováková (Praha): Ovlivňuje hluboká mozková stimulace kognitivní funkce? Jaroščák (Německo) Guillain-Barré syndrom alebo CIDP? V pátek komise vybrala následující prezentace: Vondráčková (Praha): Cerebrální venózní trombóza - léčba lokální trombolýzou. Herzig (Olomouc): fMRI of the motor cortex in a patient with common carotid artery occlusion and with patent external and internal carotid arteries. Brezinová (Bratislava): Poškodenie autonómných dráh u sclerosis multiplex. Každému z autorů těchto vyhodnocených posterů byl na členské schůzi ČNS předán diplom a dvě odborné publikace.

V rámci firemních sympozií specializovaných na určitý klinický problém bych chtěl jen bodově zdůraznit tyto informace: na podkladě nežádoucích vedlejších účinků (změny chlopní) se přechází z ergolinových dopaminových agonistů na non-ergolinové (pramipexol, ropinirol). V léčbě neuropatické bolesti nastupuje nový medikament - pregabalin, jenž se podává pouze dvakrát denně a při zvyšování dávky se vyznačuje lineárním vztahem dávky a úrovně tlumení neuropatické bolesti.

Český a slovenský neurologický sjezd se vyznačoval velkou barvitostí programu, možností kontaktu s odborníky i se zástupci firem, i možností posedět v příjemných prostorách hotelu Voronež a u šálku kávy či jiné lahodné tekutiny prodiskutovat problémy se známými i s těmi, se kterými nám dal právě tento sjezd jedinečnou příležitost se potkat a seznámit. Neurologické sjezdy v Brně mají stoupající úroveň, jejich program je stále propracovanější a paleta odborných témat je širší a využívá se dalších forem prezentací. Za úspěch tohoto sjezdu je nutno poděkovat profesoru Ivanu Rektorovi a celému týmu Neurologické kliniky FN u svaté Anny. A jsem již nyní zvědav, čím nás ten další neurologický sjezd mile překvapí. Jen doufám, že to bude ten tradiční -brněnský- sjezd.