Neurol. praxi. 2009;10(2):107-110
V klinickém obrazu Parkinsonovy nemoci (PN) dominují motorické příznaky. V posledních letech je však nemalá pozornost věnována
příznakům nemotorickým – senzitivním, vegetativním či psychickým. Od roku 2000 se objevují jednotlivé kazuistiky popisující případy
pacientů s PN, u nichž se nově objevilo patologické hráčství (PH), které ustoupilo po snížení dávky dopaminergní medikace. Dostupná
retrospektivní či průřezová epidemiologická šetření poukazují na vyšší prevalenci PH (ale i dalších poruch chování – patologického nakupování,
přejídání se, hypersexuality či patologického zabývání se mechanickými činnostmi) u pacientů s PN oproti běžné populaci.
PH je dáváno do souvislosti zejména s terapií dopaminergními agonisty (nebyly však shledány rozdíly mezi jednotlivými léky uvedené
skupiny; rovněž není jednoznačně potvrzena závislost na výši dávky léku), dále za rizikové faktory považujeme zejména počátek onemocnění
v nižším věku, osobní či rodinnou anamnézu abúzu alkoholu či tendenci k impulzivnímu jednání. V současné době nejsou
k dispozici obecně platná doporučení pro prevenci či terapeutická opatření v oblasti PH u pacientů s PN; považuje se za vhodné o riziku
vzniku PH pacienty informovat a na příznaky se jich pravidelně dotazovat, aby případný problém byl včas odhalen. Příznivý efekt může
mít v některých případech snížení dávky, popřípadě i záměna dopaminergního agonisty.
The clinical presentation of Parkinson‘s disease (PD) is hallmarked by motor symptoms. In recent years, however, increasing attention has
been paid to nonmotor symptoms including sensory, vegetative, or mental symptoms. Since 2000, individual case reports have emerged
describing patients with PD who newly developed pathological gambling (PG) that subsided following a decreased dose of dopaminergic
medication. The retrospective or cross-sectional epidemiological studies available suggest a higher prevalence of PG (but also of other
conduct disorders such as pathological shopping, overeating, hypersexuality, or pathological stereotypy) in PD patients compared
to the general population. PG is particularly associated with dopamine agonist therapy (however, no differences have been found among
individual drugs of this group; likewise, a drug-dose dependence has not been unequivocally confirmed); additional risk factors mainly
include onset of disease at a younger age, personal or family history of alcohol abuse, or tendency to impulsive behaviour. Currently,
there are no general guidelines for prevention or therapeutic measures concerning PG in PD patients; it is considered appropriate
to make the patients aware of the risk of developing PG and to ask them about their symptoms regularly so that a potential problem could
be identified early. In individual cases, lowering the dose and/or changing the dopaminergic agonist may have beneficial effects.
Zveřejněno: 1. květen 2009 Zobrazit citaci