Neurol. praxi. 2009;10(3):148-152
Nadměrný svalový tonus společně s bolestivými spazmy a dalšími spastickými projevy výrazně zhoršuje kvalitu života nemocných po chronickém
míšním poranění, snižuje pacientovu pohyblivost, omezuje jeho běžné denní aktivity a soběstačnost. Je zdrojem dalších komplikací
(dekubity, chronická bolest, infekce, fixované svalové kontraktury). Ovlivnění spasticity je důležitou součástí péče o tyto nemocné. Pomocí
různých klinických škál je možné objektivně hodnotit stupeň spasticity. Nejčastěji se používá Ashworthova stupnice svalového hypertonu
a její modifikace, škála frekvence spazmů a vizuální analogová škála bolesti. Při mírné spasticitě je vhodná kombinace fyzikální léčby s farmakologickou
léčbou. Nejčastěji se používají benzodiazepiny, tizanidin a baclofen. Léčbu lokální spasticity lze provádět botulotoxinem, který
se aplikuje do postižených svalů. U těžké flekční spasticity dolních končetin se zvažují ablativní techniky (selektivní periferní neurotomie,
laterální longitudinální myelotomie a rizotomie). U pacientů s těžkou generalizovanou spasticitou je efektivní metodou kontinuální intratekální
podávání baclofenu pomocí programovatelné pumpy. Léčba spasticity je dlouhodobý proces a vyžaduje multidisciplinární přístup.
Severe spasticity and painfull muscle spasms worsen quality of life, mobility and self-care in patients suffered form chronic spinal cord
injury. Poorly managed spasticity leads to serious long-term complications such as pressure sores, chronic pain, infections and fixed
muscle contractures. Ashworth scale of muscle hypertonia, frequency of muscle spasms and visual analogue scales are the most common
ones used in clinical practice for evaluation of spasticity. The most common treatment of spasticity is oral drug therapy (benzodiazepines,
tizanidine, and baclofen). A local administration of botulinum toxin is suitable for focal spasticity in a small muscle group. In severe flexed
spasticity, ablation procedures may be performed, such as selective peripheral neurotomy, lateral longitudinal myelotomy and posterior
rhizotomy. Physical treatment is also very important. In severe generalized spasticity a long-term treatment often needs higher oral
doses of drugs or various drug combinations, which leads to exaggeration of general adverse effects. Intrathecal continuous baclofen
administration could resolve this problem. Management of spasticity is a long-term process and it needs multidisciplinary approach to
achieve the real treatment goal for each patient.
Zveřejněno: 1. červenec 2009 Zobrazit citaci