Neurol. praxi. 2011;12(4):225-229
Článek poskytuje některé poznatky týkající se DMO a perinatálního období. DMO je nejčastější formou trvalého postižení pohybových
funkcí v časném dětském věku. Prevalence se pohybuje mezi 1,7–2,1/1 000 živě narozených dětí a stoupá se snižující se porodní hmotností
a gestačním stářím. Etiologie je multifaktoriální, zahrnující faktory prenatální, peri- i neonatální. Diagnostika je především klinická, speciální
vyšetření a testy přicházejí v úvahu při nejisté anamnéze a nespecifických klinických projevech. Zobrazovací metody pomohou prokázat
mozkovou lézi a její topografii. DMO se často kombinuje s dalšími deficity (mentálními, epilepsií, senzorickými a verbálními poruchami).
Klasifikace spočívá jak v hodnocení tonusu a dominující pohybové abnormity, tak funkčního postižení. Kauzální léčba není možná, preventivní
strategie se zaměřují zejména na snižování těžké prematurity, růstové retardace plodu, perinatální hypoxie a infekcí.
The article deals with the causal association between cerebral palsy (CP) and peri-/neonatal morbidity. CP is the most common and significant
motor impairment in childhood. Prevalence ranges from 1,7–2,1/1 000 live births, and increases with decreasing birth weight and
gestational age. The etiology is multifactorial, including prenatal, peri- and neonatal factors. Diagnosis is mainly clinical, special exams
and tests are under consideration for the uncertain history and nonspecific clinical manifestations. Imaging methods will help establish
a brain lesion and its topography. CP often combines with other deficits (i. e. mental, epilepsy, sensory, speech etc.). Its classification
is based both on the assessment of the tone with dominating physical abnormalities and functional disability. Causal treatment is not
possible, so preventive strategies focus mainly on reducing prematurity, fetal growth retardation, perinatal hypoxia and infections.
Zveřejněno: 29. červenec 2011 Zobrazit citaci