Oboustranné mozkové infarkty v povodí ACA jsou poměrně zřídkavé. V kazuistice je popsán výskyt oboustranného akutního mozkového infarktu v obou povodích ACA u pacientky s jednostrannou agenezí segmentu A1 vpravo, diagnostikovanou pomocí magneticko-rezonanční angiografie. U pacientů s touto aplázií A1 mívá kontralaterální segment A1 větší kalibr než a. cerebri media, proto je riziko kardiální embolizace do takto hyperplastického segmentu A1 větší, než je tomu u segmentu A1 normálně velkého. U pacientky byla provedena intravenózní trombolýza s úplnou úpravou neurologického deficitu.

Předpoklad: v oblasti benigní penumbry dlouhodobě přežívají neurony, jejichž proteosyntéza se nezastavila, ale jejich membránový potenciál klesl (při trvající hypoperfuzi) tak, že se zastavila jejich synaptická aktivita. Na předpoklad navazuje otázka, zda lze zvýšením perfuze v této oblasti dosáhnout zlepšení neuronální funkce. Cíl: je u nemocných se zúžením ACI a po iCMP zjistitelné oslabení neuronální aktivity? Je spojeno s oslabenou CVR? Dojde při vazodilataci ke zlepšení? Jaký vliv na neuronální aktivitu (v klidu a při vazodilataci) má CEA? Metodika: bylo vyšetřeno 58 nemocných za 2–6 týdnů po iCMP (NIHSS = 0–8), a to před CEA, hned po ní a za 3 měsíce po CEA. Vazodilatace bylo dosaženo inhalací 5 % CO2 ve vzduchu. Účinek hyperkapnie na krevní proud byl sledován TCD. Neuronální aktivita poškozené oblasti mozku byla měřena skalpovými SEPs n. medianus. Pro statistické zpracování byl použit Wilcoxonův znaménkový test s hladinou významnosti p = 0,01. Výsledky: bylo nečekaným a překvapivým zjištěním, že u všech nemocných byla zachována CVR: hyperkapnie navodila u všech nemocných před i po CEA zrychlení krevního proudu nejméně o 20 %. Nebylo proto možné srovnat změnu neuronální aktivity u nemocných se zachovanou a se sníženou anebo vyhaslou CVR. Skalpové SEPs byly u všech nemocných výbavné a jejich amplitudy a latence se hyperkapnií významně nezměnily. Závěr: obvyklým nálezem nemocných přijatých na naše pracoviště k CEA byl klinický nález lehkého až středního stupně, zachovaná cévní reaktivita a dobře výbavné, na zrychlení krevního proudu nezávislé SEPs n. medianus. Tyto nálezy zůstaly operací neovlivněny.

ADHD je celosvětově užívaná anglická zkratka označující poruchu udržení pozornosti s nadměrnou aktivitou a impulzivitou. Je dávána do úzké souvislosti s HKP. V minulosti byla ADHD považována za vývojovou záležitost, která se projevovala v předškolním a školním věku pod obrazem LMD. Svými důsledky je ADHD aktuálním celosvětovým problémem se závažným medicínsko-sociálním dopadem. Incidence činí v dětské populaci až 10 % (5, 9, 11) a polovina případů přechází do dospělosti s atypickými projevy nebo s rozvojem jiných onemocnění. Porucha má dopad na rodinné a interpersonální vztahy, osobnostní vývoj a profesní realizaci jedince ve společnosti. Problematiku přibližujeme z pohledu dětského neurologa. Vycházíme z mnohaletých klinických zkušeností a ze spolupráce s jinými odborníky. Zdůrazňujeme včasnou diagnostiku a léčbu pro významné pozitivní kvality života pacientů s ADHD.

V druhé části textu budou diskutovány novější, v některých případech nestandardní terapeutické postupy jako je sonotrombolýza, mechanická rekanalizace a využití nových trombolytik, či protidestičkových preparátů.

anglický král Edvard I. si nechal vytesat na náhrobek slova Pactum serva – dodržuj smlouvu. O sedm set let později je jeho výzva přinejmenším stejně aktuální, jak tomu bylo na začátku čtrnáctého století. Dodržení dohody, psané a právně platné, není samozřejmostí, to vůbec nemluvím o dodržení daného slova. Čest – co to je? Kolik to vynáší?

Roli neurologa v diagnostice, léčbě a rehabilitaci osob trpících inkontinencí moči (UI), jež je závažným zdravotním a psychosociálním problémem, vyžadujícím komplexní mezioborový přístup, nebyla věnována donedávna odpovídající pozornost. UI je často nepřesně diagnostikována a neúčinně léčena. Kvalita života pacientů s UI i jejich rodin trpí též přímými i nepřímými ekonomickými důsledky UI. Význam komplexní a dostupné péče o osoby s UI roste zejména ve státech s rychle stárnoucí populací, které nezřídka podceňují závažnost UI v kontextu zdravotní péče, což souvisí i s chyběním epidemiologických dat. V ČR provedla agentura STEM/MARK v r. 2003 šetření u 2447 respondentů starších 15 let zaměřené na UI. 36 % respondentů uvedlo občasnou UI. Trvalou UI přiznalo 16 % osob, přičemž přes 50 % osob s různě závažnou UI nevyhledalo pomoc lékaře. UI delší než 2 roky obtěžovala přes 50 % jedinců. Pouze u 25 % osob bylo trvání UI kratší 12 měsíců. Šetření potvrdilo, že při nejistotě o závažnosti UI se pacienti radí nejprve s rodinou a přáteli. Následuje lékař a web. Lékařem prvého kontaktu v péči o pacienty s UI je praktický lékař, který ovlivňuje významně kvalitu péče o pacienty s UI. Důležité místo v péči o osoby s UI náleží vedle urologů a gynekologů i neurologům, jimž je sdělení, přinášející přehled epidemiologických dat, klinických i neurofyziologických metod (EMG, SSEP, MEP), zejména určeno. S ohledem na neurologickou praxi se zabývá diferenciální diagnostikou stresové, urgentní, smíšené, přechodné nebo symptomatické UI, diagnostikou postižení svalů pánevního dna a stručně i erektilní dysfunkcí a inkontinencí stolice. Je zdůrazněn přínos komunikace o všech aspektech UI, která je podmínkou dobré spolupráce osob s UI s lékaři a zdravotními sestrami, značně ovlivňuje volbu účinné a přiměřeně nákladné léčby UI včetně kompenzačních pomůcek. Jsou diskutovány možnosti konzervativní léčby, která využívá farmakoterapie a inkontinenčních pomůcek, rehabilitace, fyzioterapie a je účinnější při léčbě stresové UI zejména na počátku onemocnění. Při selhání konzervativní léčby je indikována operace, v posledních letech též jsou využívány stimulační metody a elektronické implantáty.

v prvních červnových dnech proběhlo v Brně II. sympozium praktické neurologie. Po loňské první, jednodenní akci, jsme zkusili zahájit sympozium již odpoledne předchozího dne, a anketa na konci sympozia ukázala, že o tento model bude v budoucnu zájem. Tentokrát vás přišlo asi 250, měli jsme z toho čísla radost, doufám, že i vy z programu. Po prvním roce, kdy přednášeli členové redakční rady, jsme tentokrát zvolili prezentace autorů všech hlavních témat publikovaných v minulém roce. Myslím, že tuto formu uplatníme i v roce příštím. Na sympoziu jsme předali ceny čerstvým laureátům Pickovy ceny - Františkovi Cibulčíkovi z Bratislavy a Pavlu Chlebusovi z Brna - blahopřejeme! Snad budou ceny pobídkou dalším autorům, aby nám posílali své prakticky zaměřené práce.

Deprese je nejčastější psychickou poruchou, která negativně ovlivňuje morbiditu a mortalitu somatických onemocnění. Řada biologických, psychologických a sociálních aspektů je zřejmě společná pro somatická a psychická onemocnění. Rozvoj antidepresiv byl velkým přínosem pro zkoumání etiopatogeneze deprese a pro léčbu deprese. Vývoj specifičtějších, bezpečnějších antidepresiv vedl k tomu, že jejich preskripce byla uvolněna pro lékaře prvního kontaktu a specialisty. Znalost mechanizmu účinku a dostupnost nových galenických forem vedla k obnovení zájmu o některé starší preparáty včetně trazodonu. Trazodon je specifické serotonergní antidepresivum charakterizované mírnou inhibicí zpětného vychytávání serotoninu a silnou blokádou serotoninových receptorů typu 5-HT 2A. V ČR je dostupný ve formě s pozvolným uvolňováním (Trittica AC). Kromě antidepresivního působení má anxiolytické vlastnosti a pozitivně ovlivňuje poruchy spánku včetně úpravy spánkové architektury. Tyto vlastnosti mohou být s výhodou uplatněny u depresí s převažující úzkostí a nespavostí.

Evokované potenciály patří mezi objektivní funkční metody, které se v intenzivní medicíně používají ke stanovení časné prognózy u pacientů v hlubokém kómatu, kdy doplňují klinické vyšetření a morfologické metody. Důležité je rozhodnout, zda bude vývoj příznivý, nebo bude možné očekávat deterioraci s přechodem do vegetativního stavu nebo k mozkové smrti. Nejčastěji se používají somatosensorické evokované potenciály u posthypoxických postižení mozku a u zavřených mozkových poranění. Špatným prognostickým ukazatelem je oboustranná absence kortikálních komponent SEP. SEP a BAEP lze použít jako pomocné vyšetření k diagnostice smrti mozku. Návrat vigility predikují i endogenní evokované potenciály.

Transmisívne spongioformné encefalopátie (TSE) človeka, dnes viacej známe ako humánne prionové choroby (Pch), poznáme približne 50 rokov, odvtedy ako nositeľ Nobelovej ceny D. C. Gajdušek úspešne preniesol kuru a Creutzfeldtovu-Jakobovu chorobu (CJch) človeka na laboratórne zviera (1, 2) a dokázal, že sú to smrteľné prenosné ochorenia.

Za posledních 15 let bylo v epileptologii do klinické praxe zavedeno mnoho „nových antiepileptik“. Některé z těchto léků se používají pouze ve velmi omezených indikacích, zejména z důvodů nežádoucích účinků (felbamát a vigabatrin). V současné době je v České republice registrováno 6 „nových antiepileptik“, která v epileptologii nalezla širšího využití. Jedná se o lamotrigin, gabapentin, topiramát, tiagabin, levetiracetam a pregabalin. Některé z těchto nových antiepileptik jsou již registrována v České republice i pro další „neepileptologické“ a dokonce „neneurologické“ indikace, jako například lamotrigin v léčbě bipolární poruchy, topiramát v prevenci migrény, gabapentin a pregabalin v léčbě neuropatické bolesti. Článek podává přehled o indikacích zmíněných antiepileptik v epileptologii.

Syndróm nepokojných nôh (SNN) je známe, ale relatívne zriedkavo diagnostikované neurologické ochorenie. Je charakterizované dyskomfortnými senzitívnymi vnemami so začiatkom alebo zvýraznením v období telesného a duševného pokoja a motorickými prejavmi smerujúcimi k zmierneniu alebo odstráneniu tohto dyskomfortu, a to dovtedy, kým pohyb trvá. Príznaky majú cirkadiánnu distribúciu s maximom vo večerných a nočných hodinách a môžu tak interferovať s fázou spánku. Článok sa okrem prehľadu súčasných poznatkov o SNN, jeho diagnostických kritérií, všeobecných zásad diagnostiky a aktuálnych odporučení na liečbu ochorenia, venuje i vzťahu SNN a insomnie, ktorá až v 90 % sprevádza toto ochorenie. Tá môže v anamnéze prekrývať esenciálne príznaky ochorenia, a tak viesť k nesprávnej diagnóze typu insomnia a jej nesprávnej liečbe.

Pokroky na buněčné a fyziologické úrovni poskytují nové informace o mozečku, jeho funkcích i mechanizmech vedoucích k onemocnění. Kromě toho umožňují aktuální genetické poznatky redefinovat původní oblast spinocerebelárních, olivopontocerebelárních, či dle Hardingové cerebelárních ataxií na úrovni analýzy DNA. V současné době zahrnuje skupina autosomálně dominantních spinocerebelárních ataxií 29 chorob, ve světových DNA laboratořích je rutinní diagnostika zavedena u 10 z nich, v České republice je v současné době k dispozici vyšetření AD SCA 1–3, 6–8, DRPLA, vyšetření SCA10, 12 a 17 by mělo být dostupné v nejbližší době. Existuje však řada dalších chorob a syndromů, které mohou tyto choroby mitigovat. Problémem současné neurologické praxe v této oblasti je vypořádat se s exponenciálně narůstajícími poznatky a skloubit je s možnostmi laboratorní diagnostiky.

Dýchání je základní vitální funkce nezbytná pro život. Poruchy dýchání provázejí nejen onemocnění dýchacího systému, ale také některá neurologická onemocnění. U takto nemocných je důležitá včasná diagnostika poruch dýchání. Tyto poruchy mohou být provázeny oslabením inspiračních i exspiračních svalů, změnou dechových pohybů, dušností, limitací pohybové aktivity a tím také omezením denních činností. Pokud nejsou tyto poruchy včas diagnostikovány, může docházet k akutní nebo chronické respirační insuficienci. Cílem tohoto článku je podat informace o možných poruchách dýchání u onemocnění spojených s postižením centrálního a periferního nervového systému a u svalových onemocnění.

Okluze mozkové tepny je nejčastější příčinou mozkového infarktu. Reperfúze mozku je u těchto pacientů nejúčinnější známou terapií. Po zavedení systémové trombolýzy do běžné lékařské praxe se mimo dalších farmakologických metod začínají testovat také mechanické metody rekanalizace mozkové tepny. Autoři v článku podávají souhrnný pohled jednotlivých metod jako je použití Merci retrieveru, jiných typů endovaskulárních katetrů, katetrů s laserem či ultrazvukem, primární intrakraniální angioplastiky, sonotrombolýzy a akutní desobliterace karotidy. Metody mechanické rekanalizace mozkové tepny jsou nadějnou možností terapie mozkového infarktu. Avšak výzkum je v současnosti u většiny těchto metod v 1. nebo 2. fázi klinického testování. Přes optimistické výsledky v úspěšnosti rekanalizace tepny, je nutné na potvrzení prospěchu pro pacienty vyčkat výsledků z velkých randomizovaných studií.

Roztroušená skleróza (RS) mozkomíšní je chronické onemocnění centrálního nervového systému postihující především mladé pacienty, častěji ženy v reprodukčním věku, které zvažují těhotenství. Data z kontrolovaných studií ukazují stabilizaci nemoci během gravidity, zvýšené riziko atak je během prvních 6 měsíců po porodu. V tomto období je vhodné zajištění preventivní medikací (optimálně intravenozními imunoglobuliny, které umoňují kojení). Vlastní porod může být veden fyziologickou cestou, není námitek proti epidurální anestezii. Většina medikamentů užívaných pro léčbu RS by měla být vysazena před plánovaným početím a nebo nejpozději v době zjištěné gravidity. Nejsou důkazy o tom, že by těhotenství z dlouhodobého hlediska negativně ovlivnovalo průběh RS.

Nejčastější monogenně podmíněné formy PN vznikají na podkladě mutací v genu PARK 2 (protein parkin), PARK 6 (protein PINK1), PARK 7 (protein DJ1) a PARK 8 (protein LRRK-2). U PARK 8 se jedná o autozomálně dominantní způsob přenosu, u ostatních uvedených o autozomálně recesivní typ. Všechny tyto mutace dohromady jsou zodpovědny za maximálně 20 % případů vzniků PN, kdy nemoc začne před 40. rokem věku a za maximálně 2 % případů vzniku PN po 50. roce věku. Mechanizmy účinků aberantních proteinů nejsou známy, diskutuje se význam apoptózy a poruchy v ubiquitin-proteazomovém systému.

Diabetická neuropatie (DN) patří k nejčastějším pozdním komplikacím diabetu. Během života postihne přibližně 50 % diabetiků. Její patogeneze je pravděpodobně multifaktoriální a podílí se na ní mechanizmy metabolické i vaskulární. Existuje mnoho klinických forem DN, nejčastější z nich je distální symetrická senzitivně-motorická polyneuropatie. Diagnostika je založena na anamnéze, klinickém a EMG vyšetření. Pokud neuropatie postihne výhradně či predilekčně tenká nervová vlákna, uplatňuje se v diagnostice také testování termického prahu a hodnocení intraepidermálních nervových vláken v kožní biopsii. Základním opatřením v terapii i prevenci rozvoje DN je dlouhodobá a optimální metabolická kompenzace diabetu. U algických forem se dále uplatňují preparáty ovlivňující neuropatickou bolest, zejména ze skupiny antidepresiv a antiepileptik.

Autoři prezentují roční otevřené sledování účinnosti a snášenlivosti galantaminu v léčbě Alzheimerovy nemoci u ambulantních pacientů. Hodnoceny byly kognitivní funkce, aktivity denního života a výskyt vedlejších účinků. Do sledování bylo zařazeno 27 pacientů (20 žen, 7 mužů), 13 pacientů bylo ve věku 74 let a méně, 14 nemocných bylo ve věku vyšším než 74 let. Roční sledování dokončilo 20 nemocných půlroční sledování všech 27 nemocných. Důvodem vyřazení byla ve všech případech progrese onemocnění spojená s následnou s dlouhodobou hospitalizací, nikoliv vedlejší účinky. Autoři dále rozlišují a popisují skupinu respondentů a non-respondentů, vyjadřují se k možnosti predikace účinnosti léčby. Sledování prokázalo dobrou účinnost a snášenlivost v léčbě galantaminem.

Předkládaná práce sumarizuje základní diagnostiku u závrativých stavů a shrnuje terapeutické postupy u nejčastějších typů závrativých potíží.

BPPV je nejčastějším typem závratí vůbec. Rotační závrať periferního typu následuje několik sekund po rychlé změně polohy. V patofyzio­logii BPPV hraje klíčovou roli přítomnost krystalků uhličitanu vápenatého v endolymfě polokruhových kanálků. Suverénní diagnostickou i léčebnou metodou jsou polohové manévry.

Mozková žilní trombóza (MŽT) je vzácné onemocnění s pestrou klinickou manifestací. Postihuje relativně často pacienty v mladém věku. Na základě čtyř kazuistik jsou zdůrazněny některé jevy a úskalí spojené s rozpoznáním MŽT. Mladík s nezvyklou bolestí hlavy připomínající migrenózní záchvat, muž ve středním věku po epileptickém primozáchvatu s hemoragickým ložiskem na CT mozku, mladá dívka s postupně narůstající dezorientací – u všech těchto pacientů byla diagnostikována MŽT. CT a zejména MR mozku významně přispívají k rozpoznání, a tím k časnému zahájení účinné léčby. Nezbytnou součástí péče o pacienta je pátrání po příčině trombózy a následné určení délky a způsobu léčby v chronickém stadiu onemocnění.

Objem amygdaly a neuropsychiatrické příznaky u Alzheimerovy choroby: MRI volumometrická analýza Amygdalar volume and psychiatric symptoms in Alzheimer´s disease: an MRI analysis Horinek D, Petrovicky P, Hort J, Krasensky J, Brabec J, Bojar M, Vaneckova M, Seidl Z. Testovali jsme hypotézu, že pokles objemu amygdaly odpovídá za behaviorální a psychotické příznaky u Alzheimerovy choroby (ACH)...

Práce pojednává o nežádoucích účincích antiepileptik. Zpracovává data a závěry z 20 reprezentativních epidemiologických studií a metaanalýz o nežádoucích účincích nových antiepileptik. Klade si za cíl syntetizovat z těchto pramenů základní přehled o známých rizicích antiepiletik. Vzhledem k různorodosti metodologických přístupů i výzkumných souborů nebylo možno jednotlivá antiepileptika vzájemně porovnávat.

Dominantními neurotoxikologickými látkami, které atakují mozečkové struktury, jsou těkavé lipofilní látky, jenž snadno prostupují hematoencefalickou bariérou. Jde především o aromatické nebo chlorované uhlovodíky a alkoholy, tvořící v různých kombinacích velkou skupinu ředidel, rozpouštědel a odmašťovadel. Jejich biotransformací dochází k tvorbě aldehydů a kyselin s následným rozvratem acidobazické rovnováhy. Rozebrány jsou vlivy interferujících faktorů (abusus alkoholu, návykových látek) a otázky diferenciální diagnostiky jiných, netoxikologických, mozečkových postižení.