Úrazy horní krční páteře jsou příčinou četných úmrtí. Asi polovina postižených umírá na místě nehody, ale ti, kteří přežijí, často nemají žádný neurologický deficit, jsou však vážně ohroženi sekundárním poškozením. Z uvedeného vyplývá, že je velmi důležité tato poranění správně diagnostikovat, klasifikovat a adekvátně léčit. Jednotlivé typy poranění jsou značně specifické a vyžadují odlišné léčebné postupy. Na základě zkušenosti se 132 chirurgicky léčenými pacienty s úrazem horní krční páteře si dovolujeme předložit stručný návod, jak postupovat.

Skupina monogénovo viazaných epileptických syndrómov postupne narastá. V súčasnosti prevažujú vo výskyte mutácie génov viazaných na jednotlivé podjednotky iónových kanálov. Pokrok v identifikácii zodpovedných mutovaných génov môže postupne redukovať počet tzv. idiopatických epileptických syndrómov na nozologické jednotky so známou etiológiou. Vytvoria sa týmto predpoklady aj k viac cielenej farmakoterapii epilepsie.

Silné opioidy jsou analgetika pro léčbu intenzivní a těžko ovlivnitelné bolesti. Jejich použití není vyhrazeno jen pro nádorovou bolest a uplatňují se i u chronické nenádorové bolesti. Základní látkou je morfin, který je i referenčním agens pro srovnávání analgetického účinku dalších opioidů. V současné době je k dispozici několik druhů opioidů v moderních lékových formách umožňujících postupné uvolňování a tím zajištění stabilní efektivní analgetické koncentrace v séru. Tento výběr umožňuje optimalizaci analgetické léčby se zřetelem na vysokou individuální vnímavost k opioidům.

Autoři chtěli ve své práci ověřit dlouhodobou účinnost a snášenlivost eletriptanu v lokálních podmínkách. Eletriptan je selektivní agonista serotoninových receptorů (5-HT1B/1D), patřící do skupiny tzv. triptanů II. generace. Používá se k léčbě migrenózních záchvatů s aurou i bez aury, především střední a silné intenzity.

Magnetická rezonance (MR) se stala dominantní vyšetřovací modalitou v oblasti hypofýzy. Vždy se snažíme o substrátovou diagnostiku, neboť diferenciální diagnostika patologických lézí v oblasti selární má zásadní význam pro další klinické vedení nemocného. Zatím co u hypofyzárního makroadenomu postupuje obvykle neurochirurg operačním přístupem, u prolaktinomu se postupuje ve většině případů konzervativně, nemocný je léčen agonisty D2 receptorů. Při diagnostice meningeomu je u většiny případů nezbytné provést kraniotomii. Fatální je při diagnostice záměna aneuryzmatu za makroadenom, který bychom chtěli řešit transsfenoidálním operačním přístupem. Diferenciální diagnostika je často obtížná bez informací získaných při klinickém vyšetření nemocného, anamnézy, laboratorních vyšetření (zvláště hladin hormonů), mnohdy je nutné využít další zobrazovací metody (výpočetní tomografii, angiografii, zřídka nativní rtg vyšetření). Studie obsahuje naše zkušenosti doplněné literárními údaji zabývajícími se touto problematikou.

Bolestivé rameno komplikuje průběh rehabilitace až u 80% nemocných po cévní mozkové příhodě, nejméně u každého desátého významně znehodnocuje výsledek funkční obnovy. Hemiparetické rameno je definované klinicky jako druhotná muskuloskeletní patologie. Jeho patogeneze je multifaktoriální, k manifestaci dochází kumulací následků vlastní neurologické ztráty s dalšími dysfunkčními a maladaptivními faktory. Terapie hemiparetického ramene je pouze paliativní, ideální formou je prevence. Určující strategií je predikce známých rizik a kineziologicky argumentovaná reedukace vertikalizační a lokomoční motoriky, která předchází impingement patokineziologii a progresi myoplastických změn na ramenním pletenci.

Myoklonus je krátký, úderný mimovolní pohyb, způsobený svalovou kontrakcí (pozitivní myoklonus) nebo inhibicí (negativní myoklonus). Vyskytuje se fyziologicky nebo v rámci různých neurologických onemocnění, vzácněji jako samostatná nozologická jednotka (esenciální myoklonus). Diagnostika myoklonu je založena především na klinickém neurologickém vyšetření, neurofyziologických vyšetřeních a pomocných zobrazovacích metodách. Terapeuticky se užívá celá řada léků ovlivňujících neurotransmiterové systémy, jejichž postižení se předpokládá v patofyziologii myoklonu.

Hlavním cílem trombolytické te­rapie (TL) je dosáhnout rekanalizace mozkové tepny uzavřené trombem nebo embolem. Standardní terapií akutního mozkového infarktu se stala intravenózní trombolýza v časovém okně do tří hodin. Zaváděny jsou nové postupy, jejichž cílem je zvýšit procento rekanalizací a prodloužit terapeutické okno. Přehled těchto metod a dosavadní výsledky proběhlých studií jsou náplní tohoto textu.

Ve spánku strávíme téměř 1/3 života a kvalita spánku se výrazně podílí i na kvalitě našeho života. Fyziologický spánek je nezbytný nejen pro regeneraci duševních a fyzických sil, pro vytváření paměťových stop a tedy pro kognitivní funkce, ale i pro celou řadu metabolických pochodů. Společným podkladem většiny spánkových poruch jsou časté probouzecí reakce (kortikálního i subkortikálního původu), které vedou k vyplavování stresových hormonů (zejména kortizolu) a k urychlení aterosklerotických změn. Důsledkem je zvýšené riziko infarktů, cévních mozkových příhod a dalších komplikací. Fragmentace spánku, provázená častou změnou spánkových stadií, bdělostí a sníženou efektivitou spánku, je rizikovým faktorem vzniku metabolického syndromu, obezity, diabetu (typu 2) a dysbalance neuroendokrinního i imunitního systému. Častým důsledkem je i vznik deprese. Fyziologický spánek odpovídající délky i kvality je klíčovým faktorem urču­jícím pocit „dobrého zdraví“, naši výkonnost i pohodu a výraznou měrou se podílí na hodnocení kvality života.

Onemocněním centrálního (horního) a periferního (dolního) motorického neuronu kromě amyotrofické laterální sklerózy a spinálních svalových atrofií dětského věku je většinou v učebnicích neurologie věnováno málo místa. Jde však o významná onemocnění, některá zkracují významně délku života, jiná působí nemocným značné pohybové problémy.

Dědičné periferní neuropatie jsou heterogenní skupinou geneticky podmíněných degenerativních chorob postihující periferní nervy. Patří mezi nejčastější dědičná nervosvalová onemocnění. Kauzální terapie dosud není známa, nicméně diagnostika a klasifikace se v posledních letech rychle vyvíjí a to hlavně díky novým objevům molekulární genetiky. Jde o skupinu chorob která nezkracuje délku života, výrazně však ovlivňuje jeho kvalitu. Je častou příčinou poruchy a někdy i ztráty chůze, často vede ke snížené pracovní schopnosti, později nezřídka i k plné invaliditě.

Průmyslová neurologie a neurotoxikologie, jako podobor samotné neurologie, má v našich podmínkách již čtyřicetiletou tradici. Sekce byla ustavena v roce 1965 pod patronací profesorů Hennera a Teisingera s cílem sdružit neurologické konsiliáře oddělení a klinik nemocí z povolání.

Přehledný článek pojednává o sexuálních dysfunkcích u pacientů trpících epilepsií. Jedná se o opomíjenou problematiku a to jak v klinické praxi, tak i literárně. Článek poukazuje na základní data týkající se příčin sexuálních dysfunkcí u pacientů s epilepsií a přináší základní přehled možného mechanizmu rozvoje sexuální dysfunkce u těchto pacientů.

Hemoblastóza je maligní onemocnění hematopoetických kmenových buněk. Neurologické komplikace hemoblastóz jsou způsobeny infiltrací nádorovými buňkami nejčastěji v oblasti leptomeningeální a epidurální, infekčními komlikacemi při oslabení imunity v rámci základního onemocnění a nebo jeho léčby, trombofilními stavy nebo sklonem k hemoragiím. Dalším typem komplikací jsou paraneoplastické projevy a neurologické komplikacemi onkologické terapie hemoblastóz.

Sporadické formy chorob dolního motorického neuronu (spinální svalové atrofie) v dospělém věku jsou heterogenní skupinou onemocnění neznámé patogenezy. Nová klasifikace je založena na anamnéze, klinickém a elektrofyziologickém nálezu s dodržením vylučujích kritérií v diferenciální diagnostice. Onemocnění jsou rozdělena do skupin: 1. progresivní spinální svalová atrofie – rychle progresivní, srovnatelná s ALS a pomalu progresivní, 2. distální spinální svalová atrofie, 3. segmentální distální spinální svalová atrofie, 4. segmentální proximální svalová atrofie. V přehledném článku jsou informace o jednotlivých fenotypech a riziku vývoje postižení horního motorického neuronu po 4–6 letech trvání onemocnění až u 70 % nemocných.

Význam chirurgické léčby při ošetřování zlomenin torakolumbárních obratlů velmi podstatně vzrostl v důsledku pokroku v zobrazovacích technologiích a pokroku v pochopení biomechaniky páteře. Moderní chirurgické postupy dnes umožňují efektivně ošetřit zlomeniny páteře předním i zadním přístupem v celém jejím rozsahu. Úplné využití možností, které dávají zobrazovací technologie, klasifikační systémy a konsekventně volené operační přístupy, jsou důležitou podmínkou pro prevenci selhání chirurgického výkonu.

Neurologické vyšetření je jedním z pilířů, na nichž spočívá diagnóza v pracovním lékařství. Diagnostika poškození nervového systému v souvislosti s pracovním prostředím je velmi obtížná. Nelze se zde vždy spoléhat na dobrou spolupráci pacientů a objektivní líčení jejich obtíží právě proto, že výsledek vyšetření může mít významné sociálně ekonomické dopady. Motivace pacientů může být na jedné straně ovlivněna možností získání výhod, které­ uznání nemoci z povolání doprovázejí. Na druhé straně mohou zaměstnanci při preventivních prohlídkách disimulovat, aby nepřišli o práci v rizikovém prostředí. Proto je v pracovním lékařství nutné pracovat vždy s objektivními metodami a perfektně dokumentovat veškeré nálezy, aby nepřišli o práci v rizikovém prostředí, která bývá lépe placena.

Autoři sdělení rozebírají kontroverzní problematiku krčních ortéz. V přehledném článku podle biomechanických vlastností rozdělují zevní krční opory na měkké límce, semirigidní a rigidní ortézy, nastiňují jejich indikační okruhy. Zvláštní pozornost věnují problematice léčby akutní a chronické vertebrogenní bolesti imobilizací krční páteře. Čtenáře seznamují s potenciálními riziky spojenými s dlouhodobým užíváním límce.

druhé přikázání praví „Nevezmeš jména Hospodina, Boha svého nadarmo…“ Podle historiků vychází zákaz vyslovení božího jména ze staré semitské, předbiblické tradice. Na začátku byla víra, že pojmenovat znamená ovládnout. Naší dnešní řečí definovat, klasifikovat… Definování nozologických jednotek nebo syndromů a jejich klasifikace má hluboký vliv na myšlení, výzkum, v neposlední radě také na získávání grantů a prostředků z dalších zdrojů. Nová klasifikace může zásadně ovlivnit koncepci oboru. Před čtvrť stoletím byly blefarospazmus, torticollis, lordotická dysbazie, choreoatetóza samostatné jednotky, spřízněné hyperkinetickou symptomatikou. Dnes je považujeme za projevy jednoho základního onemocnění, dystonie, jejíž koncept vytvořili Marsden a Fahn začátkem osmdesátých let. Zahrnutí písařské křeče mezi dystonie dramaticky změnilo přístup k této nemoci, dříve považované za výhradně psychogenní.