Hlavní problém neurotoxicity rtuti v současné době nepředstavuje expozice vysokým koncentracím rtuti, ale spíše dlouhodobá expozice nízkým koncentracím této látky z životního prostředí. K nejdůležitějším zdrojům této expozice patří (1) páry rtuti ze zubního amalgámu, (2) metylrtuť z ryb a (3) thiomersal z vakcín. Zvláštností této situace je, že všechna zmíněná tři užití mají svůj dobrý důvod a znamenají i zdravotní přínos. Jejich omezení by sice snížilo expozici rtuti, ale mohlo by být spojeno se zdravotními riziky závažnějšími než představuje potenciální riziko rtuti. Proto je potřeba uvážlivě vyvažovat poměr RIZIKA A PŘÍNOSU zamýšlených preventivních opatření.

Multifokální motorická neuropatie s blokem vedení a bez něj. Jedna klinická jednotka? Multifokální motorická neuropatie (MMN) s blokem vedení (BV) je imunitně zprostředkovanou formou neuropatie...

Lidské tělo, především pak jeho řídící orgán - mozek, nás snad stále více fascinuje svou složitostí. Čím více lidský mozek poznáváme, tím víc chápeme, že mozek je umělým způsobem nesestrojitelná jedinečnost. Jsme jen schopni identifikovat různé děje, jež se odehrávají v mozku, ale i svalu apod., avšak identifikujeme je pouze nepřímo díky tomu, že činnost je provázena bioelektrickou aktivitou. Naučili jsme se podle druhu a charakteru této aktivity celkem správně odhadnout, jaké děje se ve sledované tkáni odehrávají. Uvědomujeme si však, že nám je takto předložena jen jakási nová realita, pro niž jsme sice vytvořili kompletní jazyk, ale přesto to nic nemění na věci, že celý tento jazyk vznikl na základě jakéhosi komplexního artefaktu při snímání biosignálu z daného elektrického pole, tedy lidského těla. Vytvoření takového artefaktu je záležitostí nesmírně složitou, neboť se při ní člověk snaží využít všech svých nově nabytých schopností a vědomostí.

Většina pacientů s demencí není diagnostikována včas a řada z nich není zachycena vůbec. Rozvoj demence předchází mírná kognitivní porucha. V počátečních stadiích onemocnění se mohou velmi dobře uplatnit specializovaná vyšetření biomarkerů Alzheimerovy choroby a ostatních demencí a podrobné neuropsychologické vyšetření. Léčbou založenou na důkazech časných stadií demence jsou inhibitory acetylcholinesterázy, které se testovaly i u MCI. Čím dříve s léčbou začneme, tím se nám lépe daří oddálit nejzávažnější stadia onemocnění. Účinnost tradičně užívaných nootropik a vazoaktivních substancí není v případě Alzheimerovy choroby prokázána. Nezbytnou součástí péče je podpora duševní aktivity a sociálních vazeb pacientů.

V práci je prezentována nová metoda grafického zpracování EEG záznamu vhodná pro sledování časového průběhu přítomnosti jednotlivých spektrálních pásem EEG signálu a jejich vzájemných poměrů. Jádrem metody je algoritmus úpravy vykreslovaných časových řad, který sestává z postupu pro odstranění krátkodobých artefaktů z původní časové řady přítomnosti spektrálních pásem a z následného vyhlazení takto upravené časové řady metodou klouzavých průměrů. K použití metody postačuje záznam z jediného EEG kanálu a lze ji použít nejen pro následnou analýzu EEG signálu, ale i v reálném čase. Z těchto důvodů se popisovaná metoda může stát velmi dobrým nástrojem k monitoraci změn vědomí pacienta zejména na anesteticko-resuscitačních jednotkách a v operačních sálech při operacích v celkové narkóze.

Funkční magnetická rezonance (fMRI) je moderní zobrazovací metoda sloužící k funkčnímu zobrazování mozku, resp. mapování cerebrální odezvy na vnější či vnitřní podnět. Uplatňuje se především v neurovědním výzkumu, ale začíná pronikat i do klinických aplikací, i když zatím jen v omezené míře. Cílem předkládaného článku je poskytnout stručný souhrn poměrně náročné fMRI metodiky. Závěrem pak uvádíme některé příklady a možnosti klinického využití fMRI.

Léčba chronické bolesti je závažným problémem. Nejednotnost názorů na léčbu zejména neonkologické chronické bolesti vedla k iniciativě kolektivu odborníků různých specializací a vytvoření jednotného metodického pokynu. Cílem článku je seznámit čtenáře se základní farmakoterapií léčby chronické bolesti, zdůraznit roli silných opiodů v léčbě chronické bolesti u indikovaných pacientů a seznámit je s nejčastěji užívanými analgetiky a jejich nežádoucími účinky.

Dějiny české neurologie musíme napřed uvésti do časového kontextu s dějinami neurologie světové. Některé zmínky o nervových chorobách jsou již ve spisech Hippokrata, Galéna, Celsia či Avicenny, první přesnější popisy jednotlivých nervových onemocnění mám však až z doby pozdější. Např. v roce 1676 popsal anglický lékař Thomas Sydenham choreu minor, v r. 1768 jeho krajan Robert Whytt baziální meningitidu, v r. 1805 švýcarský lékař Gaspard Vieusseux hnisavou meningitidu a v r. 1817 James Parkinson obrnu třaslavou, která nese jméno po něm.

Iónové kanály tvoria základ bunkovej vzrušivosti nervov a svalov. Mutácie génov pre jednotlivé kanály narúšajú ich hlavné funkcie a postihujú viaceré orgány, ako sú kostrové a srdcové svaly, nervový systém a aj vnútorné orgány. Fenotypicky sa mutácie sodných a vápnikových kanálov plazmovej membrány spájajú s viacerými poruchamni, ako je periodická paralýza, paramyotonia a myotónie, mutácie chloridových kanálov s myotóniami, mutácie vápnikových kanálov sarkoplazmového retikula s malígnou hypertermiou, mutácie nikotínového acetylcholínového receptora s myasteniou, mutácie draslíkového kanála s poruchami srdcového svalu, či mutácie vápnikového kanála s chorobami CNS, ako sú migrény, ataxie a epilepsia. Hoci sa identifikovali molekulové zmeny génov pre jednotlivé kanály, zostáva stále nejasné, prečo mutácia toho istého, resp. príbuzného génu vedie k rozličným fenotypom, resp. nie je jasný vzťah mutácie k trvalej či epizodickej povahe poruchy. Racionálna terapia narušení iónových kanálov musí byť založená na detailnej charakterizácii vlastností mutovaných kanálov a tiež na objasnení korelácií medzi genotypom a fenotypom ľudskej poruchy, spolu s porovnaním genetických, fyziologických a vývojových abnormalít vedúcich k poruche.

Sémantická demence je u nás vzácně diagnostikované neurodegenerativní onemocnění z okruhu frontotemporálních lobárních degenerací charakterizované výraznou atrofií předního pólu temporálního laloku. Na kazuistice pacienta sledovaného na našem pracovišti shrnujeme typické projevy tohoto onemocnění – selektivní postižení sémantické paměti s výraznou anomií, ušetření vizuokonstruktivních a praktických funkcí, paradoxní disociaci autobiografické paměti s ušetřením vzpomínek na události posledních měsíců a neschopností vybavit si vzpomínky z dětství. Tento zajímavý typ poruchy vysvětlujeme ve světle moderní teorie paměti.

Jsou popsány nejčastější možné komplikace při použití neurostimulačních technik. Rozdělení je do hlavních skupin podle příčin a to na technické, chirurgické a zánětlivé. Je uvedeno, jak v praxi ke komplikacím dochází a jak je možno těmto nežádoucím jevům předejít. Pro ilustraci jsou uvedeny i dvě kazuistiky.

Poruchy lipidové biosyntézy v CNS a metabolizmu plazmatických lipidů významným způsobem zasahují již do embryonálního vývoje jedince, jsou původcem celé řady vrozených malformací, neurometabolických a neurodegenerativních onemocnění, hrají roli v procesu aterogeneze. Závažnost klinických projevů je důsledkem podílu genetické výbavy a složky enviromentální. Dynamický rozvoj poznání, zejména v posledním desetiletí přinesl celou řadu poznatků, které změnily pohled na široké spektrum neurologických chorob. V mnoha případech přineslo toto poznání jisté pozitivní terapeutické konsekvence. Práce uvádí přehled vybraných zástupců chorob souvisejících s poruchou cholesterolové homeostázy z oblasti metabolických malformačních syndromů, neurometabolických a neurodegenerativních onemocnění, zmíněn je také podíl dyslipoproteinémií u cerebrovaskulárních onemocnění.