Plicní rehabilitace je nejen součástí komprehenzivní rehabilitace, ale také i komplexní péče u nemocných s onemocněním dýchacího systému a u nemocných, jejichž primární onemocnění s sebou přináší poruchy dýchání. Mezi tato onemocnění patří také neurologická onemocnění. U takto nemocných by měla být plicní rehabilitace součástí léčby nemocných hospitalizovaných v nemocnici, ale i u nemocných v ambulantní péči a při lázeňské léčbě. Cílem plicní rehabilitace je snížení symptomů, zabránit ztrátě výkonnosti, zlepšení denních aktivit, kvality života a pomoci nemocnému vyrovnat se s jeho nemocí. Dechová rehabilitace zahrnuje dechová cvičení a dechovou gymnastiku, respirační fyzioterapii, měkké a mobilizační techniky, fyzický trénink, edukaci o nemoci, výživě, psychologickou a sociální podporu. Aktivní techniky používané v respirační fyzioterapii jsou cíleny ke snížení bronchiální obstrukce, zlepšení průchodnosti dýchacích cest a také pomáhají kontrolovat záněty v dýchacích cestách. Instrumentální techniky využívají různých typů nádechových a výdechových pomůcek. Využívají se k obnovení dýchacích pohybů, zlepšení mobility hrudníku, usnadnění expektorace a aktivaci inspiračních a exspiračních svalů. Plicní rehabilitace by měla být vytvářena vždy individuálně pro jednotlivé nemocné a měla by vést ke zlepšení celkového zdravotního a psychického stavu nemocných. Cílem tohoto článku je podat informace o jednotlivých technikách plicní rehabilitace a respirační fyzioterapie při poruchách dýchání u neurologicky nemocných.

Hluboká mozková stimulace (deep brain stimulation) je v současnosti považována za klinicky efektivní metodu léčby pokročilé Parkinsonovy nemoci. Jedná se o neuromodulační chirurgický výkon, který bývá užíván nejčastěji k ovlivnění pozdních hybných komplikací právě u Parkinsonovy nemoci, esenciálního tremoru a u některých dalších indikací. Proto, aby tato metoda plnila kvalitně svůj léčebný smysl a měla tímto ve svém důsledku maximální léčebný efekt pro pacienta s minimem negativních vedlejších účinků, je důležité, aby byla správně indikována. Hodnoceno bývá mj. vyčerpání možností dostupné farmakologické terapie, responzibilita na dopaminergní léčbu, přítomnost/nepřítomnost kognitivních deficitů, demence a deprese, věk pacienta, celkový zdravotní stav pacienta s přihlédnutím ke zvažovanému zákroku a přítomnost/nepřítomnost jiného somatického onemocnění. Neuropsychologické vyšetření se v tomto kontextu zaměřuje na zhodnocení případné deteriorace kognitivních schopností či přítomnosti demence, dále psychických a behaviorálních symptomů. Toto zhodnocení je nezbytné, protože těžší kognitivní deficit a závažnější psychiatrická symptomatologie jsou kontraindikací k provedení tohoto zákroku.

Ve dnech 15. a 16. dubna 2005 se konalo v Brně v hotelu Voroněž již třetí Sympozium o léčbě bolesti, které spolupořádala Sekce pro diagnostiku a léčbu bolestí hlavy při České neurologické společnosti a Společnost pro studium a léčbu bolesti ČLS. Organizace se ujal tradičně pořadatelský tým z Neurologické kliniky a Anesteziologicko-resuscitační kliniky FN u sv. Anny v Brně pod vedením prof. MUDr. Ivana Rektora, CSc.

Zobrazovací metody patří k oborům, které zaznamenaly za posledních patnáct let největší rozvoj a modernizaci a to nejen přínosem nových vyšetřovacích zobrazovacích principů, ale také stálým zdokonalováním metod již stávajících. Současně byly vyvinuty systémy digitalizace obrazu, elektronické archivace a přenášení obrazu, které vyústily v bezfilmové nemocnice a v popisování na dálku ve smyslu telemedicíny. Tyto technologie usnadňují 3D zpracování v realitě, funkční vyšetřování magnetickou rezonancí a spektrální analýzu tkání magnetickou rezonancí. Uvedené příspěvky mohou přispět čtenáři k většímu rozhledu, zvláště v souvislostech, že se s popsanými technikami může neurolog setkat i v praxi.

I přes pokrok ve vyšetřovacích postupech doposud nelze u vysokého procenta pacientů s bolestmi zad stanovit definitivní diagnózu vzhledem k nedostatečně vyznačené vazbě mezi příznaky, patologickými změnami a výsledky zobrazovacích metod. Vedle morfologického a neurologického nálezu proto nesmí ujít diagnostické pozornosti poruchy funkce. Jedním z nejvýznamnějších funkčních faktorů, které vyšetřujeme a terapeuticky ovlivňujeme je hluboký stabilizační systém páteře (HSSP). HSSP představuje svalovou souhru, která zabezpečuje stabilizaci, neboli zpevnění páteře během všech našich pohybů. Svaly HSSP jsou aktivovány i při jakémkoliv statickém zatížení, tj. stoji, sedu apod. Doprovází každý cílený pohyb horních resp. dolních končetin. Zapojení svalů do stabilizace páteře je automatické. HSSP plní významnou ochranou roli páteře proti působícím silám. Jeho poruchy jsou významným etiopatogenetickým faktorem vzniku vertebrogenních poruch. Cílené ovlivnění stabilizační funkce páteře má význam jak v prevenci, tak i ve vlastní léčbě vertebrogenních poruch.

Lidské tělo, především pak jeho řídící orgán - mozek, nás snad stále více fascinuje svou složitostí. Čím více lidský mozek poznáváme, tím víc chápeme, že mozek je umělým způsobem nesestrojitelná jedinečnost. Jsme jen schopni identifikovat různé děje, jež se odehrávají v mozku, ale i svalu apod., avšak identifikujeme je pouze nepřímo díky tomu, že činnost je provázena bioelektrickou aktivitou. Naučili jsme se podle druhu a charakteru této aktivity celkem správně odhadnout, jaké děje se ve sledované tkáni odehrávají. Uvědomujeme si však, že nám je takto předložena jen jakási nová realita, pro niž jsme sice vytvořili kompletní jazyk, ale přesto to nic nemění na věci, že celý tento jazyk vznikl na základě jakéhosi komplexního artefaktu při snímání biosignálu z daného elektrického pole, tedy lidského těla. Vytvoření takového artefaktu je záležitostí nesmírně složitou, neboť se při ní člověk snaží využít všech svých nově nabytých schopností a vědomostí.

Většina pacientů s demencí není diagnostikována včas a řada z nich není zachycena vůbec. Rozvoj demence předchází mírná kognitivní porucha. V počátečních stadiích onemocnění se mohou velmi dobře uplatnit specializovaná vyšetření biomarkerů Alzheimerovy choroby a ostatních demencí a podrobné neuropsychologické vyšetření. Léčbou založenou na důkazech časných stadií demence jsou inhibitory acetylcholinesterázy, které se testovaly i u MCI. Čím dříve s léčbou začneme, tím se nám lépe daří oddálit nejzávažnější stadia onemocnění. Účinnost tradičně užívaných nootropik a vazoaktivních substancí není v případě Alzheimerovy choroby prokázána. Nezbytnou součástí péče je podpora duševní aktivity a sociálních vazeb pacientů.

V práci je prezentována nová metoda grafického zpracování EEG záznamu vhodná pro sledování časového průběhu přítomnosti jednotlivých spektrálních pásem EEG signálu a jejich vzájemných poměrů. Jádrem metody je algoritmus úpravy vykreslovaných časových řad, který sestává z postupu pro odstranění krátkodobých artefaktů z původní časové řady přítomnosti spektrálních pásem a z následného vyhlazení takto upravené časové řady metodou klouzavých průměrů. K použití metody postačuje záznam z jediného EEG kanálu a lze ji použít nejen pro následnou analýzu EEG signálu, ale i v reálném čase. Z těchto důvodů se popisovaná metoda může stát velmi dobrým nástrojem k monitoraci změn vědomí pacienta zejména na anesteticko-resuscitačních jednotkách a v operačních sálech při operacích v celkové narkóze.

Funkční magnetická rezonance (fMRI) je moderní zobrazovací metoda sloužící k funkčnímu zobrazování mozku, resp. mapování cerebrální odezvy na vnější či vnitřní podnět. Uplatňuje se především v neurovědním výzkumu, ale začíná pronikat i do klinických aplikací, i když zatím jen v omezené míře. Cílem předkládaného článku je poskytnout stručný souhrn poměrně náročné fMRI metodiky. Závěrem pak uvádíme některé příklady a možnosti klinického využití fMRI.

Léčba chronické bolesti je závažným problémem. Nejednotnost názorů na léčbu zejména neonkologické chronické bolesti vedla k iniciativě kolektivu odborníků různých specializací a vytvoření jednotného metodického pokynu. Cílem článku je seznámit čtenáře se základní farmakoterapií léčby chronické bolesti, zdůraznit roli silných opiodů v léčbě chronické bolesti u indikovaných pacientů a seznámit je s nejčastěji užívanými analgetiky a jejich nežádoucími účinky.

Dějiny české neurologie musíme napřed uvésti do časového kontextu s dějinami neurologie světové. Některé zmínky o nervových chorobách jsou již ve spisech Hippokrata, Galéna, Celsia či Avicenny, první přesnější popisy jednotlivých nervových onemocnění mám však až z doby pozdější. Např. v roce 1676 popsal anglický lékař Thomas Sydenham choreu minor, v r. 1768 jeho krajan Robert Whytt baziální meningitidu, v r. 1805 švýcarský lékař Gaspard Vieusseux hnisavou meningitidu a v r. 1817 James Parkinson obrnu třaslavou, která nese jméno po něm.

Iónové kanály tvoria základ bunkovej vzrušivosti nervov a svalov. Mutácie génov pre jednotlivé kanály narúšajú ich hlavné funkcie a postihujú viaceré orgány, ako sú kostrové a srdcové svaly, nervový systém a aj vnútorné orgány. Fenotypicky sa mutácie sodných a vápnikových kanálov plazmovej membrány spájajú s viacerými poruchamni, ako je periodická paralýza, paramyotonia a myotónie, mutácie chloridových kanálov s myotóniami, mutácie vápnikových kanálov sarkoplazmového retikula s malígnou hypertermiou, mutácie nikotínového acetylcholínového receptora s myasteniou, mutácie draslíkového kanála s poruchami srdcového svalu, či mutácie vápnikového kanála s chorobami CNS, ako sú migrény, ataxie a epilepsia. Hoci sa identifikovali molekulové zmeny génov pre jednotlivé kanály, zostáva stále nejasné, prečo mutácia toho istého, resp. príbuzného génu vedie k rozličným fenotypom, resp. nie je jasný vzťah mutácie k trvalej či epizodickej povahe poruchy. Racionálna terapia narušení iónových kanálov musí byť založená na detailnej charakterizácii vlastností mutovaných kanálov a tiež na objasnení korelácií medzi genotypom a fenotypom ľudskej poruchy, spolu s porovnaním genetických, fyziologických a vývojových abnormalít vedúcich k poruche.

Sémantická demence je u nás vzácně diagnostikované neurodegenerativní onemocnění z okruhu frontotemporálních lobárních degenerací charakterizované výraznou atrofií předního pólu temporálního laloku. Na kazuistice pacienta sledovaného na našem pracovišti shrnujeme typické projevy tohoto onemocnění – selektivní postižení sémantické paměti s výraznou anomií, ušetření vizuokonstruktivních a praktických funkcí, paradoxní disociaci autobiografické paměti s ušetřením vzpomínek na události posledních měsíců a neschopností vybavit si vzpomínky z dětství. Tento zajímavý typ poruchy vysvětlujeme ve světle moderní teorie paměti.

Jsou popsány nejčastější možné komplikace při použití neurostimulačních technik. Rozdělení je do hlavních skupin podle příčin a to na technické, chirurgické a zánětlivé. Je uvedeno, jak v praxi ke komplikacím dochází a jak je možno těmto nežádoucím jevům předejít. Pro ilustraci jsou uvedeny i dvě kazuistiky.