Článek popisuje praktické zkušenosti v léčbě klinicky izolovaného syndromu, dokumentovaný kazuistikou mladé ženy. Před změnou léčby na glatiramer acetát a jejím otěhotněním přetrvávaly neovlivnitelné nežádoucí účinky interferonu beta-1b. Došlo k manifestaci hypotyreózy a progresi nálezu na magnetické rezonanci mozku bez klinického zhoršení. Jsou diskutována rizika léčby v závislosti na graviditě, komorbiditách, přechodu z jiné terapie, perzistenci k léčbě a rychlosti nástupu účinku. Glatiramer acetát je v současné době lék s nejpříznivějším poměrem rizika léčby a jejího benefitu. Recentní klinické studie prokazují jeho dlouhodobou účinnost s relativně rychlým nástupem účinku.

Roztroušená skleróza (RS) je chronické zánětlivé autoimunitní onemocnění postihující centrální nervový systém. Současná léčba,
zejména pokud je nasazena v časné fázi onemocnění, dokáže zpomalit progresi onemocnění a tím i oddálit invaliditu pacientů.
Základním cílem léčby u pacientů s RS je dosažení stavu bez klinických i subklinických známek aktivity onemocnění, tedy stavu
označovaného jako NEDA (No Evidence of Disease Activity). Práce se zabývá léčbou RS, její monitorací a prediktory léčby.

Výpočetní tomografie (CT) mozku představuje nejrozšířenější a nejvíce využívanou zobrazovací metodu v rámci akutní (cévní)
neurologie. Nativní CT mozku, CT angiografie mozkových tepen od oblouku aorty a CT perfuzní vyšetření plní v rámci diagnostiky
a terapie akutního mozkového infarktu důležitou úlohu komplementární ke klinickému vyšetření a anamnestickým údajům.
Cílem tohoto článku je podat souhrnný a stručný přehled o jednotlivých CT zobrazovacích modalitách nezbytných pro běžnou
klinickou praxi u pacientů s podezřením na cévní mozkovou příhodu.

Bolest je subjektivní vjem a úspěšnou léčbou bolesti se zabývají lidé již po mnoho staletí. Chronická bolest je v algeziologické praxi popisovaná podle patofyziologických mechanizmů vzniku bolesti a rozdělována na dva základní druhy – nociceptivní bolest a neuropatická. Tyto dva druhy se objevují samostatně nebo se mohou vzájemně kombinovat. Světová zdravotnická organizace (WHO) vytvořila třístupňový analgetický žebříček s doporučením užití opioidů v léčbě onkologické bolesti a tato doporučení jsou dnes široce aplikována při užití opioidní terapie v léčbě chronické nenádorové bolesti. Základním představitelem silných opioidů i nadále zůstává morfin, který je zvláště využíván v léčbě bolesti v paliativní medicíně. V ambulantní algeziologické praxi je dávána přednost novějším molekulám opioidům s nižším výskytem nežádoucích účinků. V současné době jsou k dispozici v náplasťové formě – fentanyl a buprenorfin. U perorální léčby bolesti se využívá široká nabídka opioidních analgetik – oxycodon a hydromorfon. V posledních letech se pro své působení prosadil nový opioid tapentadol se svým prokázaným duálním efektem spočívajícím jak ve schopnosti aktivovat opioidní μ-receptory, tak zároveň blokovat zpětnou resorpci noradrenalinu. Svým působením je dnes řazen do nové tzv. MOR-NRI třídy analgetik.

Příspěvek nabízí čtenáři náhled do problematiky robotické rehabilitace pacientů s parézou horní končetiny vzniklou následkem
iktu. Poskytuje základní orientaci v klasifikaci robotických zařízení a shrnuje aktuální vědecké poznatky a perspektivu dalšího
využití těchto moderních technologií.

Roztroušená skleróza (RS) je chronické zánětlivé onemocnění autoimunitní povahy postihující centrální nervový systém. Její léčba,
zejména pokud je nasazena v časné fázi onemocnění, dokáže zpomalit progresi i klinickou aktivitu onemocnění včetně nálezů na
magnetické rezonanci, a tím i oddálit invaliditu pacientů. V práci je diskutována současná léčba RS a její rizika.

Roztroušená skleróza mozkomíšní (RS) je chronické zánětlivé a neurodegenerativní onemocnění centrální nervové soustavy. Je charakterizováno ztrátou homeostatických regulací imunity a zesílenou aktivitou jak vrozené imunity, tak abnormální polarizací imunoregulačních subsetů T lymfocytů Th17 a Th1 spolu s abnormálním působením B lymfocytů. V klinické praxi jsou používána léčiva, která účinně zasahují do různých cílů v rámci poškozujícího zánětu. Jejich efekt může být zesílen vhodným životním stylem nemocných s RS. Jednoduše lze modulovat poškozující zánět prostřednictvím optimální výživy. Důraz by měl být kladen na pozitivní ovlivnění střevní mikrobioty. Ve stravě by měly být dostupné všechny složky, které pozitivně modulují zánětlivou reakci. Jmenovitě jde především o vitamin D, vitaminy skupiny B, vitamin C, dále vícenenasycené mastné kyseliny, prebiotika, probiotika a látky rostlinného původu charakteru polyfenolů.

Cíl: Upozornit na nutnost časné diagnostiky zánětlivých revmatických příčin bolestí zad, které pro svůj vzácný výskyt bývají u pacientů s bolestmi zad snadno přehlédnuty. Vlastní text: Do skupiny zánětlivých revmatických onemocnění zad – spondyloartritid (SpA) patří autoimunitní zánětlivá onemocnění, kde zánětem je postižen axiální skelet, kořenové a periferní klouby s převahou na dolních končetinách. Nejčastější onemocnění ze skupiny SpA je ankylozující spondylitida (Bechtěrevova choroba). Diagnostika ankylozující spondylitidy byla založena na modifikovaných newyorských kritériích z roku 1984, která vyžadují splnění rentgenových průkazů poškození sakroiliakálních kloubů. Autor článku chce v této práci upozornit na to, že využití nových diagnostických metod zásadně změnilo přístup k tomuto onemocnění a podává přehled o současných klasifikačních kritériích, která umožňují zachycení onemocnění před rozvojem trvalých strukturálních změn. Závěr: Včasné stanovení diagnózy umožní i rychlé nasazení adekvátní léčby, která může významně ovlivnit další průběh onemocnění.

Dimethyl-fumarát (DMF) je lékem indikovaným u relabující-remitující formy roztroušené sklerózy. Léčba vede ke snížení počtu
relapsů, oddálení invalidity a potlačení projevů aktivity nemoci patrné na magnetické rezonanci. Léčba DMF má i nežádoucí
účinky včetně gastrointestinálních a zvýšení aktivity jaterních enzymů. V klinických studiích DEFINE a CONFIRM byla elevace
ALT zaznamenána v 6 % případů a vysazení léčby vedlo vždy k normalizaci jaterních testů. DMF je účinný a bezpečný lék, možné
zvýšení jaterních testů nepředstavuje závažné riziko, pro které by měla léčba být přerušena.

Ocrelizumab (Ocrevus) je humanizovaná monoklonální protilátka, která byla schválena americkým úřadem Food and Drug Administration (FDA) 28. března 2017 k léčbě relaps-remitentní formy roztroušené sklerózy (RRRS) a také primárně progresivní formy roztroušené sklerózy (PPRS), jako nový rozměr v léčbě PPRS. European Medicines Agency (EMA) – Evropská agentura pro léčivé přípravky doporučila 10. 11. 2017 ocrelizumab (OCR) k léčbě dospělých pacientů s relaps-remitentní formou RS a časnou PPRS v zemích Evropské unie (EU). V České republice byl OCR registrován 8. 1. 2018. Léčba je zaměřena na zralé B-lymfocyty, imunitní buňky, které na svém povrchu exprimují protein, molekulu CD20. Předpokládá se, že tyto CD20-pozitivní B-lymfocyty jsou namířeny proti axonům a myelinu zdravých neuronů, iniciují kaskádovitou sérii imunitních reakcí, které vedou k jejich poškození a v důsledku toho k invaliditě u nemocných RS. Tento nový pohled na patogenezi RS podpořil důkazy klinické studie fáze III, OPERA I, OPERA II a ORATORIO.

Primární progresivní afázie (PPA) jsou neurodegenerativní onemocnění se zpočátku izolovanou alterací řeči, pozvolna progredující do demence. PPA zahrnuje tři klinické jednotky, které se od sebe liší vedle klinického obrazu i nálezem zobrazovacích vyšetření a neuropatologickým podkladem. Nonfluentní/agramatická varianta má nejnižší produkci řeči s apraxií řeči, většinou se jedná o tauopatii; sémantická varianta se vyznačuje postupnou ztrátou významu slov vedoucí k těžké poruše porozumění a podkladem je proteinopatie TDP-43; a pro logopenickou variantu je příznačné výrazné narušení opakování delších vět a anomie, většinou v rámci fokální varianty Alzheimerovy nemoci. Běžné behaviorální projevy u PPA zahrnují neklid, poruchy příjmu potravy, desinhibici a iritabilitu, mnohdy v kombinaci s apatií. Včasné rozpoznání behaviorálních projevů u PPA, účinná podpůrná a farmakologická léčba a důsledná podpora pečovatelů je předpokladem dlouhodobého udržení pacientů v domácím prostředí i prevence nadměrné pečovatelské zátěže rodiny.

Abnormní pohyby vázané na spánek jsou jednoduché, neúčelné, převážně stereotypní pohyby, které se objevují při usínání nebo
během spánku. V některých případech představují přechodný nebo nevýznamný projev bez zdravotních následků. Mohou však
způsobovat nespavost, zhoršenou kvalitu spánku nebo vést ke zranění. Velmi častý je bruxizmus a noční křeče v dolních končetinách.
Vzácnější je porucha spánku s rytmickými pohyby, propriospinální myoklonus při usínání a benigní spánkový myoklonus
kojenců. Je uveden popis těchto poruch, jejich klinické příznaky, diagnostika a terapie.

Teriflunomid je lék používaný pro léčbu relaps remitentní roztroušené sklerózy (RR RS). Podává se v tabletě jedenkrát denně.
Jeho bezpečnostní profil a účinnost u roztroušené sklerózy (RS) byly ověřeny ve čtyřech klinických studiích a jsou podpořeny 13
lety klinických zkušeností. Lék je pacienty velmi dobře snášen, nežádoucí účinky jsou většinou mírné až středně těžké. Článek
poukazuje na data důležitá pro klinickou praxi zejména se zaměřením na léčbu mladých žen, která je nutné brát v úvahu před
zahájením a v průběhu léčby teriflunomidem.

S problematikou vedení zdravotnické dokumentace a nakládání s ní se lékaři každodenně setkávají. V textu je uvedena platná
právní úprava vedení zdravotnické dokumentace. Pozornost je věnována praktickým otázkám, kdy a za jakých podmínek jsou
zdravotníci povinni prolomit široce definovanou mlčenlivost. Tuto oblast upravují různé právní předpisy, které definují povinnost
poskytnout informace ze zdravotnické dokumentace.

Roztroušená skleróza je závažné neurologické onemocnění, kterým v České republice trpí asi dvacet tisíc pacientů. Bez léčby vede u většiny nemocných k významné disabilitě. Nemoc stále neumíme vyléčit, díky moderní, bohužel nákladné terapii, ji ale umíme u podstatné části pacientů zpomalit. Nové léky přináší nepochybně vyšší efektivitu, současně ale i větší riziko možných nežádoucích účinků, které je třeba velmi pečlivě monitorovat. Základem pro správný management péče o pacienta jsou vedle dat z registračních studií data o účinnosti a bezpečnosti léčby z reálné klinické praxe. Tato data lze získat cestou kvalitních registrů. V České republice od roku 2013 sbírá data registr ReMuS, který je zřizován neziskovým subjektem Nadačním fondem IMPULS ve spolupráci s odbornou společností. Za pět let trvání počet pacientů narostl více jak 9×, k 30. 6. 2018 jsou v registru vložena data více než třinácti tisíc pacientů ve všech stadiích nemoci. Registr poskytuje pravidelně důležitá průřezová data o demografii, tíži nemoci, typu léčby, práceschopnosti, začíná poskytovat i první významné longitudinální výstupy. Více informací lze nalézt na stránkách www.multiplesclerosis.cz.

Lumbální spinální stenóza (LSS) je považována za pomalu progredující onemocnění vyznačující se dlouhodobou klinickou stabilitou, nicméně přirozený průběh onemocnění stále není dobře znám. Při léčbě pacientů máme na výběr ze dvou možností – konzervativní postup a operace. V současné době neexistuje jednotný pohled na léčbu LSS. Článek shrnuje argumenty pro i proti oběma léčebným postupům, seznamuje s prediktory vývoje a na závěr je sestaveno doporučení pro volbu terapeutického postupu u pacientů s LSS.

Neuropatická bolest je definována jako bolest, která vzniká jako přímý důsledek léze nebo choroby postihující somatosenzitivní systém (Treede, 2008). Dle anatomické lokalizace lze neuropatickou bolest dělit na centrální a periferní a dále podle etiologie. U některých poruch se může vyskytovat smíšený typ s nociceptivní i neuropatickou komponentou. Neuropatická bolest má své specifické příznaky a na rozdíl od nociceptivní bolesti nevyžaduje stimulaci receptorů bolesti, i když jejich stimulace může tuto bolest vyvolávat nebo zvýrazňovat . Pro pacienty jde o symptom, který přetrvává a může je výrazně limitovat v každodenním životě. Terapie neuropatické bolesti je komplikovaná a měla by být vždy pečlivě a individuálně volená. Z farmakoterapie jsou doporučovány pro neuropatickou složku bolesti jako léky první volby antidepresiva (SNRI inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu a TCA tricyklická antidepresiva) a antiepileptika (modulátory α2δ podjednoty napětově řízených kalciových kanálů) a jako léky druhé volby opioidy. Uvedené dvě kazuistiky popisují případy pacientů s neuropatickou bolestí, v prvním případě diabetického původu a v druhém případě vertebrogenního původu. Jde o jedny z nejčastějších typů periferních neuropatických bolestí. U obou pacientů byla zvolena léčba pregabalinem, v různých schématech. V obou případech pacienti hodnotili léčbu pozitivně, uváděli výrazné zlepšení svého klinického stavu. Ovšem, vždy byla léčba komplexní, bylo nutné důkladné postupné titrování dávek nebo zvolit kombinace léků. V druhém případě bylo součástí léčby invervenční řešení.

Sdělení prezentuje výsledky pilotního výzkumu, který si kladl za cíl zjistit, zda respirační fyzioterapie dokáže ovlivnit respirační a posturální funkci pacientů s Parkinsonovou nemocí (PN). Studie probíhala na souboru pacientů s PN, kteří byli vybráni na základě klinického vyšetření a doporučení lékařem ambulance pro extrapyramidové poruchy. Zařazení jedinci měli stupeň postižení 2–3 podle škály Hoehnové–Yahra a byli rozděleni do tří skupin – dvě skupiny experimentální a jedna skupina kontrolní. Terapie vycházela z předpokladu, že pacienti s PN mají v důsledku příznaků nemoci insuficietní jak posturální, tak návazně i respirační funkci. Terapie byla prováděna formou skupinového cvičení a byla zaměřena na zlepšení výchozích posturálních podmínek pro respiraci, posílení respiračních svalů a aktivaci svalů zajišťujících souhru posturální a respirační funkce s využitím vybraných postupů respirační fyzioterapie. Respirační fyzioterapií došlo u výzkumného souboru ke zlepšení většiny respiračních i posturálních parametrů, avšak tyto změny nebyly statisticky signifikantní.

Cíl: Cílem této práce je zhodnotit efekt metody terapie vynuceného používání u pacientů s hemiparézou. Materiál a metoda: Naší pilotní studie se zúčastnilo 34 pacientů absolvujících kombinovanou terapii (standardní rehabilitace + terapie vynuceného používání) a 14 pacientů absolvujících pouze standardní rehabilitaci po cévní mozkové příhodě v chronickém stadiu onemocnění. U pacientů přijatých ke Constraint Induced Movement Therapy a kontroního souboru jsme sledovali kvalitu pohybu testem MAL (QOM) – Motor Activity Log (Quality of Movement) a kvantitu používání paretické končetiny testem MAL (AOU) – Motor Activity Log (Amount of Use) a volní aktivitu horní končetiny testem ARAT – Action Research Arm Test. Výsledky: Všechny sledované parametry pacientů absolvujících terapii vynuceného používání se po ukončení terapie zlepšily. Kvantita a kvalita používání slabší končetiny byla signifikantně zlepšena (p

Funkční (psychogenní) poruchy hybnosti jsou charakterizované především měnlivými, nekonzistentními příznaky, které se neshodují s typickými projevy hybné poruchy způsobené organickým neurologickým onemocněním. Jejich patofyziologie je ovšem stále málo známá. V minulosti zdůrazňovaná kauzální role psychických faktorů byla zpochybněna a v současné době se přikláníme k neurobiologickému modelu jejich vzniku. Diagnóza funkčních poruch hybnosti by měla spočívat na nálezu charakteristických klinických projevů a nikoliv pouze na vyloučení organických příčin. Z hlediska prognózy je rozhodující časné stanovení diagnózy a její přijetí pacientem. Léčebné postupy zahrnují multimodální přístup s dominantní úlohou neurologa, který stanovuje a sděluje diagnózu a řídí léčebný postup.

Myasthenia gravis je autoimunitní onemocnění, postihující postsynaptickou část nervosvalové ploténky. Onemocnění se může manifestovat v časném nebo pozdním věku Oslabení svalstva je generalizované, nebo postihuje pouze extraokulární svaly. Patologické změny thymu spočívají v průkazu folikulární hyperplazie nebo atrofie. Paraneoplastická forma je asociovaná s thymomem. V 80 % lze prokázat protilátky proti acetylcholinovému receptoru nebo svalově specifické tyrozin-kináze. I když je ve svém průběhu choroba značně variabilní, lze dle jejího průběhu, zejména v iniciálních fázích, predikovat prognózu choroby u konkrétního pacienta se snahou zavést individualizovanou léčbu, která by vedla k dosažení klinické remise, a co možná nejlepší kvalitu života. Mezi nepříznivé prognostické faktory patří detekce protilátek proti svalově specifické tyrozin-kináze, vyšší věk manifestace, přidružené komorbidity, asociace s thymomem, fulminantní průběh, rozvoj myastenické krize během prvního roku onemocnění a pozdní diagnostika.

Očkování je v posledních letech stále více diskutovaným tématem. Jako každý účinný preparát, i vakcíny mohou vést k nežádoucím reakcím, které jsou více či méně reverzibilní, a to tím spíš, že očkovány jsou zejména děti již od kojeneckého věku. Závažné nežádoucí reakce, kam patří i komplikace neurologické, jsou však naštěstí velmi vzácné. Následující článek se zabývá výčtem jednotlivých komplikací a blíže se zaměřuje na vakcíny momentálně dostupné v České republice.

Terapie maligních gliomů zaznamenala v posledních desetiletích několik důležitých změn. Byly zavedeny nové operační postupy, vylepšila se technologie radioterapie, bylo zjištěno, že použití chemoterapie u určitých nádorových typů dále zlepšuje efekt léčby. Pokrok zaznamenala také diagnostika. Přesto však nejsou výsledky léčby stále uspokojivé. Přežití pacientů s glioblastomem se za posledních několik desítek let zlepšilo pouze o několik měsíců. Základem léčby maligních gliomů je vždy maximální možná resekce bez funkčních následků. Další onkologická léčba pak závisí na histologické charakteristice, ale také na prognostických a prediktivních faktorech. K hlavním tradičním prognostickým faktorům patří věk, celkový stav pacienta a radikalita operace. Novými prognostickými faktory jsou cytogenetické a molekulární biomarkery, z nichž některé mohou také predikovat odpověď na léčbu.

Mozkové metastázy se vyskytují desetkrát častěji než primární mozkové nádory. Pacienti s mozkovými metastázami tak tvoří početnou skupinu indikovanou k léčbě zářením. Práce shrnuje nejčastěji užívané techniky radioterapie, nežádoucí účinky a možnost jejich ovlivnění.

Bolest u diabetické polyneuropatie představuje farmakologicky obtížně zvládnutelný stav, který bývá rezistentní na léčbu jak nesteroidními antiflogistiky, tak běžnými analgetiky. Léky první volby představují antidepresiva a antiepileptika. Pregabalin je antiepileptikum odvozené od gabapentinu, které prokazatelně snižuje intenzitu neuropatické bolesti (Richter et al., 2005). Je strukturálním lipofilním GABA analogem, který dobře přestupuje přes BBB (blood-brain barier). Mechanizmem účinku je pravděpodobně vazba na α2 δ-podjednotku napěťově řízeného presynaptického kalciového kanálu, čímž pregabalin redukuje vyplavování excitačně působícího kalcia do nitra buňky. Obvykle se podává dvakrát či třikrát denně v celkové denní dávce 150–600 mg. Je obecně dobře snášen, nejčastějším nežádoucím účinkem jsou závratě, ospalost a periferní edém.