Stimulační technika v neurochirurgii vychází z možností stereotaktické techniky, technických parametrů implantabilních systémů, zobrazovacích technik a dobových patofyziologických a klinických poznatků o úloze potenciálních cílů elektrické stimulace. Jedná se o nejen o stimulaci subkortikálních struktur, ale i struktur mozečku a cerebrálního kortexu. Výhodou stimulační léčby je reverzibilní charakter elektrické stimulace, limitaci představují ekonomické faktory a mechanické komplikace implantovaných systémů. Perspektivu představuje vývoj responzibilních systémů, reagujících na zaznamenané epileptické výboje.

Východisko: test sémantické slovní produkce (kategorie zvířata) je jedním z neuropsychologických testů. Cílem naší studie bylo potvrdit hypotézu, že krátká verze testu (vyjmenujte co nejrychleji 12 zvířat) koreluje s minutovým testem. Metodika: vyšetřili jsme 32 dobrovolníků (průměrný věk 67 ± 8,5 let, průměrná délka vzdělání 16 ± 2,2 let, MMSE 29,5 ± 0,72) testem sémantické slovní produkce. Test byl nahrán, a poté jsme analyzovali 15 s intervaly a dobu nutnou na vyjmenování 12 zvířat. Výsledky: pokusné osoby vyjmenovaly během jedné minuty 25,75 ± 6,59 zvířat. Výkon významně klesal během každého 15 s intervalu. Průměrný čas k vyjmenování 12 zvířat byl 19,2 ± 15,4 s. Čas k vyjmenování 12 zvířat koreloval významně (r = - 0,712, p

v prvních červnových dnech proběhlo v Brně II. sympozium praktické neurologie. Po loňské první, jednodenní akci, jsme zkusili zahájit sympozium již odpoledne předchozího dne, a anketa na konci sympozia ukázala, že o tento model bude v budoucnu zájem. Tentokrát vás přišlo asi 250, měli jsme z toho čísla radost, doufám, že i vy z programu. Po prvním roce, kdy přednášeli členové redakční rady, jsme tentokrát zvolili prezentace autorů všech hlavních témat publikovaných v minulém roce. Myslím, že tuto formu uplatníme i v roce příštím. Na sympoziu jsme předali ceny čerstvým laureátům Pickovy ceny - Františkovi Cibulčíkovi z Bratislavy a Pavlu Chlebusovi z Brna - blahopřejeme! Snad budou ceny pobídkou dalším autorům, aby nám posílali své prakticky zaměřené práce.

anglický král Edvard I. si nechal vytesat na náhrobek slova Pactum serva – dodržuj smlouvu. O sedm set let později je jeho výzva přinejmenším stejně aktuální, jak tomu bylo na začátku čtrnáctého století. Dodržení dohody, psané a právně platné, není samozřejmostí, to vůbec nemluvím o dodržení daného slova. Čest – co to je? Kolik to vynáší?

Neurologická klinika v Hradci Králové již po třiatřicáté organizuje odborné setkání neurologů, které již před řadou let ztratilo charakter regionální akce a stalo se součástí plánu odborných neurologických aktivit České neurologické společnosti. Historicky poprvé jsou to 33. Šerclovy dny, které získaly prostor otisknout abstrakta přednášek v celostátním časopise Neurologie pro praxi, v minulosti vycházející formou Sborníku abstrakt s přiděleným ISBN. Protože mnohým našim kolegům není osobnost profesora MUDr. Miroslava Šercla, DrSc., známa, v souvislosti s publikovanými abstrakty bych rád představil odborníka, neurologa, v minulosti přednostu Neurologické kliniky v Hradci Králové, osobnost, jejíž odkaz se snažíme tradiční odbornou akcí uchovat. Univerzitní profesor, MUDr. Miroslav Šercl, DrSc., se narodil 14. února 1908 v Praze, kde absolvoval všechna svá studia. Po promoci v r. 1932 nastoupil na I. interní kliniku v Praze, kde se zařadil do neurologické skupiny univerzitního profesora MUDr. Kamila Hennera a na dvouleté údobí v letech 1937–1938 byl pověřen vedením neurologického oddělení vojenské nemocnice v Trnavě na Slovensku. Po návratu do Prahy, jako asistent na tehdy již konstituované Hennerově neurologické klinice, se v roce 1946 habilitoval pro obor neurologie a byl pověřen Ministerstvem školství vybudováním a vedením neurologické kliniky na založené Palackého Univerzitě v Olomouci. Následně pak byl ve svých 38 letech jmenován univerzitním profesorem. V Olomouci vybudoval od základu novou neurologickou kliniku, potom postupně vybudoval i v blízkém městě Šternberk léčebné neurologické oddělení a v lázních Velké Losiny rehabilitační ústav pro léčbu následků dětské obrny. V r. 1951 byl jmenován přednostou neurologické kliniky Vojenské lékařské akademie v Hradci Králové, která byla zřízena při tamní lékařské fakultě. Prof. MUDr. Miroslav Šercl, DrSc., byl postaven před úkol zajistit vysokou úroveň vojenské neurologie v celostátním měřítku a dále zvýšit úroveň a rozsah neurologické služby pro civilní obyvatelstvo královéhradeckého kraje. Byly zřízeny laboratoře neuroradiologická a EMG a po zrušení Vojenské lékařské akademie v r. 1958 zůstal na obnovené lékařské fakultě Univerzity Karlovy nadále jako vedoucí katedry a přednosta neurologické kliniky. Z klinické neurologie postupně byly vyčleněny dětská neurologie a průmyslová neurologie, při ambulanci byla od r. 1966 zřízena poradna pro bolesti hlavy. Profesor Šercl byl vynikajícím klinikem, vědcem a pedagogem, vychoval vlastní neurologickou školu s řadou odborníků, primářů, kandidátů věd a docentů. Vědecká činnost dosahující počtu 150 položek, jak v přednáškách, tak i v publikacích včetně monografií se zaměřila na obtížné, málo probádané problémy, ať již to byly vlivy pracovního prostředí na nervový systém, sportovní neurotraumatologie, neuroinfekce, demyelinizační onemocnění, amyotrofická laterální skleróza, klinické výzkumy nových léků. Univerzitní profesor, MUDr. Miroslav Šercl, DrSc., zemřel před třatřiceti lety – dne 14. září 1972 v Hradci Králové, byl člověk činorodý, pilný, neokázalý, nebojácný, rovný, vedoucí své podřízené osobním příkladem. K uctění jeho trvalé památky pořádá Neurologická klinika FN v Hradci Králové každoročně - od r. 1973 - vědecké zasedání „Šerclovy dny“, v roce 2005 již

Hnisavé meningitidy nejmladších věkových skupin se odlišují proti dospělému věku nejen spektrem původců infekcí, ale též  klinickým obrazem a komplikacemi. Přitom právě ve věkové skupině novorozenců a kojenců dosahují meningitidy nejvyšší specifickou morbiditu i mortalitu. Incidence hnisavých meningitid u dětí se mění v posledních letech dostupností vakcinace proti nejběžnějším patogenům.

V počátečním stadiu Parkinsonovy nemoci je zásadní především zvolit okamžik, kdy je medikamentózní terapie zahájena. Mělo by tak být učiněno ve chvíli, kdy projevy nemoci významněji omezují běžné denní aktivity pacienta. Následně je pak třeba zvolit některý z několika druhů preparátů, které jsou pro léčbu tohoto stadia Parkinsonovy nemoci dostupné. V zásadě je vždy vhodné začít léčbu inhibitory MAO-B nebo antiglutamátergními preparáty. Je-li symptomatologie výraznější, je nezbytná dopaminergní terapie. Konsenzus z posledních let, podpořený výsledky klinických studií, je ten, že v takovém případě by léčba měla být zahájena preparátem ze skupiny agonistů dopaminu.

Kognitivní poruchy i deprese jsou u pacientů s cévním onemocněním mozku relativně časté a významným způsobem negativně ovlivňují jejich kvalitu života. Přesto často zůstávají nerozpoznány a neléčeny. Autoři předkládají stručný přehled týkající se výskytu, etiopatogenezy, diagnostiky a léčby těchto poruch.

Pervazívní vývojové poruchy či autistické spektrum (kontinuum) jsou vícečetné asociované poruchy ve třech základních behaviorálně kognitivních okruzích. V sociálních interakcích, verbální a neverbální komunikaci a v omezeném a repetitivním chování a zájmech. Prevalence poruchy je 1 případ na 500–1000 dětí. Jedná se o vrozenou celoživotní neurovývojovou poruchu s obvykle plíživým počátkem v dětství do 36 měsíců. Asi v 30–40 % se porucha projeví vývojovým regresem v 18–24 měsících života. Přibližně v 40 % je autismus asociován s epilepsií či epileptiformní abnormitou v EEG, v 70 % s psychomotorickou retardací i symptomy dalších neurovývojových poruch (ADHD syndromu, vývojových poruch učení, vývojové dysfázie). Farmakologické intervence mohou zlepšit některé symptomy autismu, nutností zůstává včasné zahájení kognitivně behaviorální terapie a speciálně pedagogické vedení dítěte i celé jeho rodiny často s podporou psychoterapie. Důležitá je včasná diagnostika poruchy.

Roztroušená skleróza mozkomíšní (RS) je nejčastějším onemocněním CNS s autoimunitními patogenetickými mechanismy u mladých dospělých. Dlouhou dobu byl zájem odborníků soustředěn z velké části na neurologické příznaky, které RS způsobuje. Toto onemocnění je však doprovázeno celou řadou psychiatrických poruch postihujících oblast kognice, afektů i osobnosti. Tyto poruchy mohou být primární či sekundární povahy a mohou odrážet neurologické poškození nebo funkční stres spojený s chronickým, invalidizujícím onemocněním. Mnohdy zůstávají diagnosticky i terapeuticky nedoceněny, přestože zásadním způsobem mění kvalitu života pacientů s RS.

Roli neurologa v diagnostice, léčbě a rehabilitaci osob trpících inkontinencí moči (UI), jež je závažným zdravotním a psychosociálním problémem, vyžadujícím komplexní mezioborový přístup, nebyla věnována donedávna odpovídající pozornost. UI je často nepřesně diagnostikována a neúčinně léčena. Kvalita života pacientů s UI i jejich rodin trpí též přímými i nepřímými ekonomickými důsledky UI. Význam komplexní a dostupné péče o osoby s UI roste zejména ve státech s rychle stárnoucí populací, které nezřídka podceňují závažnost UI v kontextu zdravotní péče, což souvisí i s chyběním epidemiologických dat. V ČR provedla agentura STEM/MARK v r. 2003 šetření u 2447 respondentů starších 15 let zaměřené na UI. 36 % respondentů uvedlo občasnou UI. Trvalou UI přiznalo 16 % osob, přičemž přes 50 % osob s různě závažnou UI nevyhledalo pomoc lékaře. UI delší než 2 roky obtěžovala přes 50 % jedinců. Pouze u 25 % osob bylo trvání UI kratší 12 měsíců. Šetření potvrdilo, že při nejistotě o závažnosti UI se pacienti radí nejprve s rodinou a přáteli. Následuje lékař a web. Lékařem prvého kontaktu v péči o pacienty s UI je praktický lékař, který ovlivňuje významně kvalitu péče o pacienty s UI. Důležité místo v péči o osoby s UI náleží vedle urologů a gynekologů i neurologům, jimž je sdělení, přinášející přehled epidemiologických dat, klinických i neurofyziologických metod (EMG, SSEP, MEP), zejména určeno. S ohledem na neurologickou praxi se zabývá diferenciální diagnostikou stresové, urgentní, smíšené, přechodné nebo symptomatické UI, diagnostikou postižení svalů pánevního dna a stručně i erektilní dysfunkcí a inkontinencí stolice. Je zdůrazněn přínos komunikace o všech aspektech UI, která je podmínkou dobré spolupráce osob s UI s lékaři a zdravotními sestrami, značně ovlivňuje volbu účinné a přiměřeně nákladné léčby UI včetně kompenzačních pomůcek. Jsou diskutovány možnosti konzervativní léčby, která využívá farmakoterapie a inkontinenčních pomůcek, rehabilitace, fyzioterapie a je účinnější při léčbě stresové UI zejména na počátku onemocnění. Při selhání konzervativní léčby je indikována operace, v posledních letech též jsou využívány stimulační metody a elektronické implantáty.

Souhrn: Článek podává stručný přehled o patofyziologických mechanizmech periferních neuropatických bolestí, seznamuje s jejich klinickými charakteristikami a dále se zásadami racionální analgetické farmakoterapie, založené na znalosti mechanizmů tohoto typu bolesti.

Okluze mozkové tepny je nejčastější příčinou mozkového infarktu. Reperfúze mozku je u těchto pacientů nejúčinnější známou terapií. Po zavedení systémové trombolýzy do běžné lékařské praxe se mimo dalších farmakologických metod začínají testovat také mechanické metody rekanalizace mozkové tepny. Autoři v článku podávají souhrnný pohled jednotlivých metod jako je použití Merci retrieveru, jiných typů endovaskulárních katetrů, katetrů s laserem či ultrazvukem, primární intrakraniální angioplastiky, sonotrombolýzy a akutní desobliterace karotidy. Metody mechanické rekanalizace mozkové tepny jsou nadějnou možností terapie mozkového infarktu. Avšak výzkum je v současnosti u většiny těchto metod v 1. nebo 2. fázi klinického testování. Přes optimistické výsledky v úspěšnosti rekanalizace tepny, je nutné na potvrzení prospěchu pro pacienty vyčkat výsledků z velkých randomizovaných studií.

Lamotrigin se stal lékem první volby v léčbě epilepsie. Jako každé antiepileptikum má jeho použití své výhody i nevýhody. Mezi hlavní výhody patří velmi dobrá dlouhodobá tolerance s nízkým rizikem nepříznivého ovlivnění kognitivních schopností a příznivý profil z hlediska teratogenicity. Nevýhodami jsou kromě jeho relativně vyšší ceny při porovnání s ostatními antiepileptiky první volby zejména záludné farmakokinetické interakce. Lamotrigin je tak na jedné straně bezesporu antiepileptikem obohacujícím současné spektrum léků první volby – karbamazepin a valproát, na druhé straně není pro používání lékem jednoduchým a vyžaduje od předepisujícího lékaře nadstandardní znalosti o jeho možném ovlivnění ostatními látkami jak exogenními, tak endogenními.

Hlavním tématem 34. Šerclových dnů, které se uskutečnily ve dnech 20.–21. října 2006 v Harrachově, byla problematika periferního nervového systému. K tomuto tématu zazněly celkem 3 vyžádané postgraduální přednášky doc. E. Ehlera, dr. P. Seemana a dr. J. Krause (abstrakta č. 1, č. 2 a 3 nebyla dodána). Velmi zajímavá byla sdělení neurochirurgů, mezi nimiž zaujala přednáška prof. R. Malce (abtrakt č. 10) o historickém vývoji chirurgie periferních nervů, doplněná originálními skicami autora jednotlivých chirurgických postupů. Ve druhé části odborného programu, který nebyl tématicky limitován, zazněly další přednášky, které by bylo možno označit za postgraduální, zejména přednášky dr. A. Zumrové (abstrakt č. 18) a doc. J. Náhlovského (abstract č. 15). Na 34. Šerclových dnech bylo předneseno celkem 23 přednášek, z nich 21 je prezentováno formou abstraktu. Abstrakta nebyla upravována, za obsahovou stránku zodpovídají autoři a jsou řazena podle pořadí v odborném programu.

Poruchy dýchání u akutních neurologických onemocnění stojí v popředí denní praxe neurointenzivistů. Funkce respiračního systému bývá často výrazně porušena a podílí se spolu s ostatními faktory na zvýšené morbiditě a mortalitě pacientů. Včasná diagnóza a léčba vyvíjející se ventilační či respirační insuficience je pro výsledný stav nemocného klíčová. Uvádíme nejčastější poruchy ventilace, se kterými se v praxi u neurologicky nemocných setkáváme. Nezabýváme se podrobněji speciální problematikou, jako je umělá plicní ventilace (UPV), a jejími specifiky v neurointenzivní péči.

Evokované potenciály patří mezi objektivní funkční metody, které se v intenzivní medicíně používají ke stanovení časné prognózy u pacientů v hlubokém kómatu, kdy doplňují klinické vyšetření a morfologické metody. Důležité je rozhodnout, zda bude vývoj příznivý, nebo bude možné očekávat deterioraci s přechodem do vegetativního stavu nebo k mozkové smrti. Nejčastěji se používají somatosensorické evokované potenciály u posthypoxických postižení mozku a u zavřených mozkových poranění. Špatným prognostickým ukazatelem je oboustranná absence kortikálních komponent SEP. SEP a BAEP lze použít jako pomocné vyšetření k diagnostice smrti mozku. Návrat vigility predikují i endogenní evokované potenciály.

Incidence pacientů s vegetativním stavem se každoročně zvětšuje. Termín vegetativní stav dostatečně výstižně koreluje se současnými patofyziologickými znalostmi a lze jej akceptovat jako obecně užívaný pojem odpovídající patofyziologické podstatě syndromu rozlišit ve svém názvosloví pravděpodobnou možnost uzdravení a nebo setrvání ve VS. Byly zavedeny termíny vegetativní stav, persistentní vegetativní stav a permanentní vegetativní stav, které odlišují délku trvání tohoto stavu od počátku onemocnění a mají rozdílnou prognózu ve vztahu k možnému parciálnímu a nebo úplnému uzdravení. Prognóza pacienta je rovněž dána charakterem primárního onemocnění, komorbiditami a komplikacemi v průběhu vegetativního stavu.V péči o pacienty s vegetativním stavem hraje důležitou roli mimo lékařskou péči zejména sesterská a ošetřovatelská péče a rehabilitace.

Roztroušená skleróza (RS) mozkomíšní je chronické onemocnění centrálního nervového systému postihující především mladé pacienty, častěji ženy v reprodukčním věku, které zvažují těhotenství. Data z kontrolovaných studií ukazují stabilizaci nemoci během gravidity, zvýšené riziko atak je během prvních 6 měsíců po porodu. V tomto období je vhodné zajištění preventivní medikací (optimálně intravenozními imunoglobuliny, které umoňují kojení). Vlastní porod může být veden fyziologickou cestou, není námitek proti epidurální anestezii. Většina medikamentů užívaných pro léčbu RS by měla být vysazena před plánovaným početím a nebo nejpozději v době zjištěné gravidity. Nejsou důkazy o tom, že by těhotenství z dlouhodobého hlediska negativně ovlivnovalo průběh RS.

Epidemie diabetu, která probíhá v rozvinutých zemích, představuje jedno z nejvážnějších zdravotních, sociálních i ekonomických rizik pro obyvatelstvo těchto zemí. Diabetes mellitus 1.a 2. typu jsou onemocnění se zásadně rozdílnou etiologií a patogenezí. Důsledky zvýšené glykémie vedou často k podobným komplikacím. Zatímco v patogenezi diabetu 1. typu je zásadní autoimunní inzulitida, která vede k destrukci beta-buněk Langerhansových ostrůvků pankreatu, v patogenezi diabetu 2. typu hraje dominantní roli inzulínová rezistence, spojená v převážné části případů s obezitou či nadváhou. V prevenci makro- i mikrovaskulárních komplikací hraje zásadní úlohu udržování glykémie co nejbližší normálním hodnotám u zdravých osob a normální arteriální krevní tlak.

Představy o patogenezi roztroušené sklerózy (RS) řadu let oscilují mezi větším důrazem na zánětlivé nebo degenerativní změny. Vzájemný vztah zánětu a degenerace není sice definitivně vyřešen, poškození axonů nejen v souvislosti se zánětem se však ukazuje jako nezvratný fakt v časných fázích RS a vede k jednoznačné změně terapeutického postupu u RS. Chybí sice vysoce účinné léky určené k ochraně axonů, ukazuje se však, že léky určené k omezení zánětu mohou mít i neuroprotektivní efekt jako je tomu u glatiramer acetátu.

Hlavním cílem současné symptomatické léčby Alzheimerovy choroby (AD) zůstává oddálení progrese symptomů nemoci zvýšením cholinergní neurotransmise pomocí inhibitorů cholinesteráz (IChE). Důležitými ukazateli okamžité i dlouhodobé účinnosti, bezpečnosti a snášenlivosti různých IChE je specifita jejich inhibiční aktivity, selektivita vůči AD – relevantním molekulárním izoformám cholinesteráz, selektivita vůči mozku a periferní tkáni a v nemalé míře i jejich farmakokinetický profil. Článek přináší stručnou deskripci jednotlivých typů cholinesteráz, jejich funkcí a možnostech jejich inhibice. V souvislosti s léčbou IChE se článek zaměřuje na projevy cholinergního deficitu z hlediska kognitivních funkcí a také na rozdílné profily tolerance a spektra nežádoucích účinků jednotlivých IChE, a to z hlediska akutní i dlouhodobé léčby.

Článek hodnotí výsledky operací mozkových nádorů v eloquentních oblastech, u kterých bylo úspěšně prováděno mapování kortikálních funkcí pomocí Ojemannovy techniky bipolární stimulace. V diskuzi popisujeme vývoj metody a alternativní techniky, zaměřujeme se na bezpečnostní limity operací v kritických oblastech mozkové kůry. Na základě vlastního souboru diskutujeme validitu neinvazivní metody funkčního mapování – funkční magnetické rezonance.

Aktivní jizvy v oblasti břicha mohou způsobovat různé klinické potíže včetně bolestí zad. Při palpaci aktivity břišních svalů v blízkosti jizvy se sval této strany jeví jako méně aktivní než na straně opačné. Pro ověření tohoto palpačního vjemu jsme u 14 pacientů s aktivní jizvou zvolili metodu povrchové elektromyografie. Kontrolní skupinu tvořilo 13 osob. Sledovali jsme EMG aktivitu m. rectus abdominis l.dx. et sin. a mm. erectores spinae l. dx et sin. při zvedání hlavy a hlavy i ramen v poloze v leže na zádech a v leže na břiše. U osob s aktivní jizvou bylo měření provedeno před a po terapii jizvy měkkými technikami. Dle povrchové EMG byla zjištěna větší aktivita m. rectus abdominis na straně jizvy v 6 případech a na straně opačné v 7 případech. Po terapii se asymetrie v aktivaci m. rectus abdominis zmenšila u 7 pacientů. Stranový rozdíl v aktivaci m. rectus abdominis se tedy po terapii významně snížil (p = 0,045). U kontrolní skupiny byla rovněž zjištěna asymetrie v aktivaci m. rectus abdominis, ale tato asymetrie byla významně menší než u osob s aktivní jizvou (p = 0,029). Rozpor mezi palpačním vjemem a výsledky EMG měření nás přivádí ke kritice hodnocení svalového tonu palpací, kdy je palpační vjem ovlivněn kvalitou měkkých tkání nad vyšetřovaným svalem, a tudíž nelze při rutinní palpaci hovořit o tonu svalovém.

Ve dnech 27. a 28. dubna 2007 se konalo v Brně v hotelu Voroněž již čtvrté Sympozium o léčbě bolesti, které spolupořádaly Sekce pro diagnostiku a léčbu bolestí hlavy při České neurologické společnosti a Společnost pro studium a léčbu bolesti České lékařské společnosti. Organizace se ujal tradiční pořadatelský tým odborníků specializujících se na léčbu bolesti a bolestí hlavy prof. MUDr. Ivan Rektor, CSc., prof. MUDr. Pavel Ševčík, CSc. a MUDr. Jiří Mastík...

Nejčastější monogenně podmíněné formy PN vznikají na podkladě mutací v genu PARK 2 (protein parkin), PARK 6 (protein PINK1), PARK 7 (protein DJ1) a PARK 8 (protein LRRK-2). U PARK 8 se jedná o autozomálně dominantní způsob přenosu, u ostatních uvedených o autozomálně recesivní typ. Všechny tyto mutace dohromady jsou zodpovědny za maximálně 20 % případů vzniků PN, kdy nemoc začne před 40. rokem věku a za maximálně 2 % případů vzniku PN po 50. roce věku. Mechanizmy účinků aberantních proteinů nejsou známy, diskutuje se význam apoptózy a poruchy v ubiquitin-proteazomovém systému.