S postižením srdce a dysrytmií se setkáváme u řady neurologických chorob. V rámci  ischemického iktu jde o vztah kauzální, kdy právě arytmie vyvolá cerebrovaskulární konflikt. Na druhé straně mohou být arytmie vyvolány postižením srdce vzniklým na základě stávajícího neurologického onemocnění nebo s neurologickou lézí souvisejících humorálních změn. Kardiální patologie a arytmie nezřídka zvyšuje morbiditu a mortalitu základní neurologické choroby. Přehled nejčastějších nozologických jednotek, ať již vyvolaných či asociovaných s postižením srdce, přináší následující text s důrazem na klinický obraz kardiální patologie.

Hemoblastóza je maligní onemocnění hematopoetických kmenových buněk. Neurologické komplikace hemoblastóz jsou způsobeny infiltrací nádorovými buňkami nejčastěji v oblasti leptomeningeální a epidurální, infekčními komlikacemi při oslabení imunity v rámci základního onemocnění a nebo jeho léčby, trombofilními stavy nebo sklonem k hemoragiím. Dalším typem komplikací jsou paraneoplastické projevy a neurologické komplikacemi onkologické terapie hemoblastóz.

Systémová nádorová onemocnění nezřídka způsobují postižení nervového systému. Někdy mohou být právě neurologické příznaky první manifestací nádoru či prvním projevem jeho rekurence. Z těchto důvodů je pečlivý rozbor a časná diagnostika neurologických projevů těchto onemocnění rozhodující pro další léčbu a prognózu pacienta.

V práci je prezentována nová metoda grafického zpracování EEG záznamu vhodná pro sledování časového průběhu přítomnosti jednotlivých spektrálních pásem EEG signálu a jejich vzájemných poměrů. Jádrem metody je algoritmus úpravy vykreslovaných časových řad, který sestává z postupu pro odstranění krátkodobých artefaktů z původní časové řady přítomnosti spektrálních pásem a z následného vyhlazení takto upravené časové řady metodou klouzavých průměrů. K použití metody postačuje záznam z jediného EEG kanálu a lze ji použít nejen pro následnou analýzu EEG signálu, ale i v reálném čase. Z těchto důvodů se popisovaná metoda může stát velmi dobrým nástrojem k monitoraci změn vědomí pacienta zejména na anesteticko-resuscitačních jednotkách a v operačních sálech při operacích v celkové narkóze.

Použití silných opioidů k léčbě chronické nenádorové bolesti je v české medicíně stále poměrně netradiční a mnohdy bohužel i nestandardní metodou, často opomíjenou a opředenou mnoha mýty a polopravdami. Cílem článku je přiblížení těchto analgetik široké neurologické veřejnosti. V první části se autoři pokusí objasnit některé mýty a pověry týkající se léčby opioidy, ve druhé části se stručně zmíníme o klinickém sledování FEN-PAIN-I, jehož cílem bylo ověřit účinnost a bezpečnost podání TTS fentanylu v přípravku Durogesic pacientům s chronickou nenádorovou bolestí. Nakonec uvádíme kazuistiku reálného pacienta naší ambulance.

V přehledném článku jsou charakterizovány možné vztahy epilepsie, fyziologického spánku a poruch spánku z pohledu klinického, i některých elektrofyziologických projevů. Ovlivnění epilepsie a spánku je možné z řady pohledů, vliv spánku na epilepsii a epilepsie na spánek, vliv spánku na elektroencefalografické projevy epilepsie v interiktálním a iktálním období, vztah některých epileptických záchvatů a některých parasomnií. V následujícím textu jsou uvedeny některé z těchto vztahů, na které je dobré v každodenní práci s pacienty s epilepsií pamatovat.

Lidské tělo, především pak jeho řídící orgán - mozek, nás snad stále více fascinuje svou složitostí. Čím více lidský mozek poznáváme, tím víc chápeme, že mozek je umělým způsobem nesestrojitelná jedinečnost. Jsme jen schopni identifikovat různé děje, jež se odehrávají v mozku, ale i svalu apod., avšak identifikujeme je pouze nepřímo díky tomu, že činnost je provázena bioelektrickou aktivitou. Naučili jsme se podle druhu a charakteru této aktivity celkem správně odhadnout, jaké děje se ve sledované tkáni odehrávají. Uvědomujeme si však, že nám je takto předložena jen jakási nová realita, pro niž jsme sice vytvořili kompletní jazyk, ale přesto to nic nemění na věci, že celý tento jazyk vznikl na základě jakéhosi komplexního artefaktu při snímání biosignálu z daného elektrického pole, tedy lidského těla. Vytvoření takového artefaktu je záležitostí nesmírně složitou, neboť se při ní člověk snaží využít všech svých nově nabytých schopností a vědomostí.

Poranění krční páteře patří mezi nejzávažnější úrazy vůbec. Spektrum klinických projevů je široké, od bezvýznamné bolesti krční páteře až po kvadruplegii nebo úmrtí. Následky jsou závažné nejen pro nemocného, ale i pro rodinu, pojišťovnu, stát. Málokterý úraz nebo onemocnění působí tak rychlou a kompletní devastaci organizmu jako kvadruplegie. Pro správné pochopení diagnostického a terapeutického postupu je nutné se seznámit se základy biomechaniky páteře. Otázka stability páteře je jedním z nejdiskutovanějších problémů spondylochirurgie. Existuje několik názorů a každý autor definuje, resp. chápe stabilitu a nestabilitu páteře poněkud odlišně. Vymezení pojmu stability páteře je velmi obtížné a žádná z definic neřeší tento problém vyčerpávajícím způsobem. Pro zhodnocení poranění střední krční páteře a cervikotorakálního přechodu lze vzhledem k anatomické obdobnosti využít klasifikace používané pro poranění torakolumbální páteře. Bez kvalitního rtg vyšetření není možné správné stanovení diagnózy, tedy ani správné zařazení do klasifikace a následné adekvátní léčení. Rtg vyšetření je tedy, když pomineme anamnézu a klinické vyšetření, základním stavebním kamenem vyšetřovacího algoritmu, na němž závisí další postoj k poranění. Obdobně jako v oblasti torakolumbální páteře konzervativní léčbu volíme pro pacienty s poraněním bez neurologické léze a bez instability. Ke každému pacientovi přistupujeme z hlediska indikace individuálně. Indikace k operační terapii dělíme na absolutní a relativní. Absolutní indikací k operaci je pro nás jakékoliv neurologické postižení a otevřené poranění. Za relativní indikaci považujeme ligamentózní instabilitu, kyfózu nad 20 stupňů, stenózu kanálu páteřního nad 50 %, snížení přední hrany těla obratle nad 50 % a mnohočetné kompresivní zlomeniny.

Pro optimální kvalitu života nemocných s epilepsií je dobrá psychická kondice stejně významná, jako kompenzace vlastních epileptických záchvatů. V klinické praxi však zůstává tato mezioborová problematika dosud často nedoceněna. V naší práci se věnujeme následujícím základním třem okruhům psychiatrické problematiky u nemocných s epilepsií: diferenciální diagnostice záchvatů epileptických a neepileptických psychogenních, dále nejčastější psychiatrické komorbiditě u nemocných s epilepsií a možnostem léčby a nakonec ovlivněním psychiky nemocných s epilepsií vlastní antiepileptickou léčbou.

Léčba chronické bolesti je závažným problémem. Nejednotnost názorů na léčbu zejména neonkologické chronické bolesti vedla k iniciativě kolektivu odborníků různých specializací a vytvoření jednotného metodického pokynu. Cílem článku je seznámit čtenáře se základní farmakoterapií léčby chronické bolesti, zdůraznit roli silných opiodů v léčbě chronické bolesti u indikovaných pacientů a seznámit je s nejčastěji užívanými analgetiky a jejich nežádoucími účinky.

Zobrazovací metody patří k oborům, které zaznamenaly za posledních patnáct let největší rozvoj a modernizaci a to nejen přínosem nových vyšetřovacích zobrazovacích principů, ale také stálým zdokonalováním metod již stávajících. Současně byly vyvinuty systémy digitalizace obrazu, elektronické archivace a přenášení obrazu, které vyústily v bezfilmové nemocnice a v popisování na dálku ve smyslu telemedicíny. Tyto technologie usnadňují 3D zpracování v realitě, funkční vyšetřování magnetickou rezonancí a spektrální analýzu tkání magnetickou rezonancí. Uvedené příspěvky mohou přispět čtenáři k většímu rozhledu, zvláště v souvislostech, že se s popsanými technikami může neurolog setkat i v praxi.

Funkční magnetická rezonance (fMRI) je moderní zobrazovací metoda sloužící k funkčnímu zobrazování mozku, resp. mapování cerebrální odezvy na vnější či vnitřní podnět. Uplatňuje se především v neurovědním výzkumu, ale začíná pronikat i do klinických aplikací, i když zatím jen v omezené míře. Cílem předkládaného článku je poskytnout stručný souhrn poměrně náročné fMRI metodiky. Závěrem pak uvádíme některé příklady a možnosti klinického využití fMRI.

Terapeutický algoritmus u roztroušené sklerózy (RS) se v posledních 15 letech významně změnil. Zlatým standardem léčby akutní ataky zůstává 3–5 g metylprednisolonu. Vzhledem k tomu, že je zřejmé, že největší škody na centrálním nervovém systému (CNS) pacientů s RS se odehrávají v prvých 5 letech nemoci, je snaha zavést dlouhodobou imunomodulační léčbu (interferon beta, glatiramer acetát, intravenózní imunoglobuliny, azatioprin) co nejdříve. V Evropské Unii je intramuskulární interferon beta 1-a dostupný již po první atace nemoci. Při nedostatečném účinku léčby profitu pacienta se přistupuje k eskalaci léčby buď přidáním imunosuprese nebo přechodem na pulzní imunosupresivní terapii (mitoxantron, cyklofosfamid). Tato léčba by měla být užita i u rychle progredující chronické progrese, kde již léčba pro menší rozsah zánětu a větší rozsah neurodegenerace s vyčerpáním rezerv CNS často není dostatečně úspěšná. U maligního průběhu nemoci je vhodné ještě před ztrátou důležitých funkcí zvážit možnost intenzivní imunoablace s podporou autologních hematopoetických kmenových buněk. Obecně platí, že pouze včasná a intenzivní léčba je schopná oddálit jinak nevratnou invaliditu nemocných s RS. Do algoritmu léčby patří navíc kromě symptomatické léčby i péče o fyzickou kondici zahrnující nejen neurorehabilitaci, ale i aerobní i anaerobní trénink.

Magnetická rezonance (MR) se stala dominantní vyšetřovací modalitou v oblasti hypofýzy. Vždy se snažíme o substrátovou diagnostiku, neboť diferenciální diagnostika patologických lézí v oblasti selární má zásadní význam pro další klinické vedení nemocného. Zatím co u hypofyzárního makroadenomu postupuje obvykle neurochirurg operačním přístupem, u prolaktinomu se postupuje ve většině případů konzervativně, nemocný je léčen agonisty D2 receptorů. Při diagnostice meningeomu je u většiny případů nezbytné provést kraniotomii. Fatální je při diagnostice záměna aneuryzmatu za makroadenom, který bychom chtěli řešit transsfenoidálním operačním přístupem. Diferenciální diagnostika je často obtížná bez informací získaných při klinickém vyšetření nemocného, anamnézy, laboratorních vyšetření (zvláště hladin hormonů), mnohdy je nutné využít další zobrazovací metody (výpočetní tomografii, angiografii, zřídka nativní rtg vyšetření). Studie obsahuje naše zkušenosti doplněné literárními údaji zabývajícími se touto problematikou.