Ve dnech 15. a 16. dubna 2005 se konalo v Brně v hotelu Voroněž již třetí Sympozium o léčbě bolesti, které spolupořádala Sekce pro diagnostiku a léčbu bolestí hlavy při České neurologické společnosti a Společnost pro studium a léčbu bolesti ČLS. Organizace se ujal tradičně pořadatelský tým z Neurologické kliniky a Anesteziologicko-resuscitační kliniky FN u sv. Anny v Brně pod vedením prof. MUDr. Ivana Rektora, CSc.

Sympozium konané ve spolupráci s vydavatelstvím Solen, s. r. o., slavnostně zahájili předseda a místopředseda redakční rady časopisu Neurologie pro praxi, prof. I. Rektor a prof. P. Traubner. Sympozium bylo obsahově věnováno publikovaným tématickým okruhům v Neurologii pro praxi v roce 2004...

Cílem racionální terapie je doručit léčivo ve správném množství, ve správném čase na správné místo. Samotná účinná látka něčeho takového není schopna. Proto se objevují léčivé přípravky ve stále nových lékových formách, do kterých je léčivo zpracováno a které se snaží tomuto cíli co nejvíce přiblížit. Příspěvek se snaží čtenáři podat přehled o typech lékových forem v současnosti se vyskytujících na farmaceutickém trhu a na příkladech zejména perorálních léčivých přípravků používaných v neurologii vysvětlit jejich funkci, přínos a následně i možné rozdíly mezi přípravky se stejným léčivem od různých výrobců.

Hluboká mozková stimulace (deep brain stimulation) je v současnosti považována za klinicky efektivní metodu léčby pokročilé Parkinsonovy nemoci. Jedná se o neuromodulační chirurgický výkon, který bývá užíván nejčastěji k ovlivnění pozdních hybných komplikací právě u Parkinsonovy nemoci, esenciálního tremoru a u některých dalších indikací. Proto, aby tato metoda plnila kvalitně svůj léčebný smysl a měla tímto ve svém důsledku maximální léčebný efekt pro pacienta s minimem negativních vedlejších účinků, je důležité, aby byla správně indikována. Hodnoceno bývá mj. vyčerpání možností dostupné farmakologické terapie, responzibilita na dopaminergní léčbu, přítomnost/nepřítomnost kognitivních deficitů, demence a deprese, věk pacienta, celkový zdravotní stav pacienta s přihlédnutím ke zvažovanému zákroku a přítomnost/nepřítomnost jiného somatického onemocnění. Neuropsychologické vyšetření se v tomto kontextu zaměřuje na zhodnocení případné deteriorace kognitivních schopností či přítomnosti demence, dále psychických a behaviorálních symptomů. Toto zhodnocení je nezbytné, protože těžší kognitivní deficit a závažnější psychiatrická symptomatologie jsou kontraindikací k provedení tohoto zákroku.

Jakmile vyprší patentová ochrana originálního antiepileptika, objevují se na trhu jeho cenově výhodnější generické verze. Cílem tohoto článku je poskytnout informace o možných klinických problémech, které u některých pacientů s epilepsií při substituci mezi tzv. bioekvivalentními antiepileptiky, nelze vyloučit. Registračními úřady je při schvalování nového generického léku požadován průkaz tzv. bioekvivalence nového generika s originálním lékem. Tento průkaz shody biologické dostupnosti léku po podání jedné dávky zdravým dobrovolníkům není vždy totožný s terapeutickou ekvivalencí. I malé rozdíly ve farmakokinetice antiepileptika mohou individuálně znamenat zhoršení průběhu epilepsie a v konečném důsledku někdy paradoxně prodražení léčby. Informace uvedené v literárním přehledu níže nabývají na závažnosti především u pacientů, kteří byli dosud na určitém léku dobře kompenzováni a léčbu tolerovali bez výskytu nežádoucích účinků. Obzvláště v těchto případech se převádění z léku na lék nedoporučuje. Obecně nejvyšší riziko představuje převádění mezi generickými léky.

U nemocí svalů a periferních nervů se velmi často vyskytuje jak postižení jiných orgánů tak i současná přítomnost dalších nemocí. Hereditární myopatie jsou charakteristické častým postižením srdce (převodního systému i myokardu), méně častá je porucha intelektu či smyslových orgánů. Získané myopatie mívají zvýšený výskyt autoimunitních chorob a nádorů. U poruch nervosvalového převodu se mohou současně vyskytovat poruchy endokrinních žláz, autoimunitní nemoci i nádory (zejména tymu). Pro zánětlivé neuropatie je charakteristický vztah k vyvolávajícím faktorům (různé infekce, systémové nemoci). Příslušnou komorbiditou se vyznačují i karenční neuropatie, neuropatie při poruše funkce jednotlivých orgánů či postižení periferních nervů u nemocných s nádory.

Plicní rehabilitace je nejen součástí komprehenzivní rehabilitace, ale také i komplexní péče u nemocných s onemocněním dýchacího systému a u nemocných, jejichž primární onemocnění s sebou přináší poruchy dýchání. Mezi tato onemocnění patří také neurologická onemocnění. U takto nemocných by měla být plicní rehabilitace součástí léčby nemocných hospitalizovaných v nemocnici, ale i u nemocných v ambulantní péči a při lázeňské léčbě. Cílem plicní rehabilitace je snížení symptomů, zabránit ztrátě výkonnosti, zlepšení denních aktivit, kvality života a pomoci nemocnému vyrovnat se s jeho nemocí. Dechová rehabilitace zahrnuje dechová cvičení a dechovou gymnastiku, respirační fyzioterapii, měkké a mobilizační techniky, fyzický trénink, edukaci o nemoci, výživě, psychologickou a sociální podporu. Aktivní techniky používané v respirační fyzioterapii jsou cíleny ke snížení bronchiální obstrukce, zlepšení průchodnosti dýchacích cest a také pomáhají kontrolovat záněty v dýchacích cestách. Instrumentální techniky využívají různých typů nádechových a výdechových pomůcek. Využívají se k obnovení dýchacích pohybů, zlepšení mobility hrudníku, usnadnění expektorace a aktivaci inspiračních a exspiračních svalů. Plicní rehabilitace by měla být vytvářena vždy individuálně pro jednotlivé nemocné a měla by vést ke zlepšení celkového zdravotního a psychického stavu nemocných. Cílem tohoto článku je podat informace o jednotlivých technikách plicní rehabilitace a respirační fyzioterapie při poruchách dýchání u neurologicky nemocných.

Bolestivé rameno komplikuje průběh rehabilitace až u 80% nemocných po cévní mozkové příhodě, nejméně u každého desátého významně znehodnocuje výsledek funkční obnovy. Hemiparetické rameno je definované klinicky jako druhotná muskuloskeletní patologie. Jeho patogeneze je multifaktoriální, k manifestaci dochází kumulací následků vlastní neurologické ztráty s dalšími dysfunkčními a maladaptivními faktory. Terapie hemiparetického ramene je pouze paliativní, ideální formou je prevence. Určující strategií je predikce známých rizik a kineziologicky argumentovaná reedukace vertikalizační a lokomoční motoriky, která předchází impingement patokineziologii a progresi myoplastických změn na ramenním pletenci.

Autoři se v přehledném článku nejprve věnují současné situaci rehabilitace roztroušené sklerózy (RS) v České republice, poté koncepci rehabilitace a na závěr možnostem fyzioterapie u roztroušené sklerózy mozkomíšní.

Autoři sdělení rozebírají kontroverzní problematiku krčních ortéz. V přehledném článku podle biomechanických vlastností rozdělují zevní krční opory na měkké límce, semirigidní a rigidní ortézy, nastiňují jejich indikační okruhy. Zvláštní pozornost věnují problematice léčby akutní a chronické vertebrogenní bolesti imobilizací krční páteře. Čtenáře seznamují s potenciálními riziky spojenými s dlouhodobým užíváním límce.

V závěru srpna (29. 8. 2005) tohoto roku se v Paříži uskutečnila tisková konference farmaceutické společnosti Sanofi-Aventis. Byla zde přednesena doporučení týkající se užití valproátu sodného v léčbě epilepsie u dětských, dospělých a geriatrických pacientů. Tato doporučení vzešla z Epilepsy expert meetingu, konané za podpory společnosti Sanofi-Aventis 7.–8. června 2004 ve švédském Göteborgu. Výsledky tohoto setkání byly potvrzeny na 26. mezinárodním epileptologickém kongresu, který probíhal od 27. 8. do 1. 9. 2005 v Paříži.