Neurol. pro Praxi, 2007; 2: 63
Slovo úvodem
- I. neurologická klinika LF MU a FN u sv. Anny Brno
Vážené kolegyně a kolegové, slovo rasa zní v Evropě až perverzně, víme proč. Ne tak v USA, kde mají oficiálně pět ras – bílé (bůhví proč tomu říkají Caucasian, jsou právě Arméni vzornými bělochy?), dále černé, Asiaty, Amerindiany a Hispánce, (které bychom v Evropě sotva považovali za rasu – vždyť majoritu v Nikaragui tvoří mulati, v téměř sousední Guatemale Indiáni a v sousední Kostarice bílí). V roce 2005 byl ovšem v USA schválen lék určený pro černochy – kardiologikum BiDil. FDA jej označila za první krok k léčbě personalizované, tedy šité nemocnému na míru podle jeho individuální genetické výbavy. Americké rozhodnutí nastoluje závažné otázky. Je rasová teorie, podle které se lidé liší podle příslušnosti k rasám zásadně, tedy nejenom podle habitu, podle barvy kůže apod., biologicky podložená? Pokud příslušníci ras reagují různě na určitý lék, jaké jsou mezi nimi další rozdíly? Než se pokusíme o odpověď, několik slov o BiDilu. Kombinaci isisorbidu dinitrátu a hydralazinu testoval Jay Cohn z University of Minnesota od 80. let.
Zveřejněno: 1. červenec 2007 Zobrazit citaci
