Slovo úvodem
- I. neurologická klinika LF MU a FN u sv. Anny Brno
Vážené kolegyně, kolegové, slavnostní obřady, ceremonie, rituály… galerie starého umění a muzea jsou jich plny. Tu se obřadně klanějí králi či sultánovi, tam holdují cechy nebo stavy. Procesí, přísahy, obřadná roucha, trubači a víření bubnů, erby a heroldi. Staré doby milovaly ceremonie. Byly krásné i důležité. Tam, kde stát, moc a moc práva nebyly právě silné, byly slavnostní veřejné deklarace aktem symbolickým, a také závazným. Protože slib vázal a věrnost byla mezi ctnostmi na předním místě, i věrnost vlastnímu slovu. Na plátně zobrazujícím uzavření Vestfálského míru r. 1648 stojí velká skupina přísahajících mužů, přísahají však různě. Protestanti vztyčují pravici s dvěma prsty, katolíci kladou ruku na bibli. Nikdo však nepochybuje, že přísaha platí. Neželme starých dob, dnes se máme lépe než kdykoliv předtím, alespoň zde ve Střední Evropě a doufejme, že to nějakou dobu vydrží. I bez těch obřadů, i bez tak vážného přístupu ke vlastnímu slovu a cti. Přesto si některé instituce tradiční ceremonie uchovaly, a ty působí i dnes na emoce silně, možná stejně silně jako v minulosti. Nemyslím ani tak na armádu, kde je dodržování rituálu spíše formou vykonávaní řádu, který je pro vojsko nezbytný. Jsou to jistě církve, i když i ty, přestože se odvolávají na věčnost, cítily potřebu se alespoň částečně přizpůsobit době. A je to univerzita.
Zveřejněno: 15. březen 2008 Zobrazit citaci
