Neurol. praxi. 2008;9(1):3
Vážené kolegyně, kolegové, slavnostní obřady, ceremonie, rituály… galerie starého umění a muzea jsou jich plny. Tu se obřadně klanějí králi či sultánovi, tam holdují cechy nebo stavy. Procesí, přísahy, obřadná roucha, trubači a víření bubnů, erby a heroldi. Staré doby milovaly ceremonie. Byly krásné i důležité. Tam, kde stát, moc a moc práva nebyly právě silné, byly slavnostní veřejné deklarace aktem symbolickým, a také závazným. Protože slib vázal a věrnost byla mezi ctnostmi na předním místě, i věrnost vlastnímu slovu. Na plátně zobrazujícím uzavření Vestfálského míru r. 1648 stojí velká skupina přísahajících mužů, přísahají však různě. Protestanti...
Neurol. praxi. 2008;9(1):7-8
Poranění periferních nervů můžeme dělit na akutní traumata (otevřená či uzavřená), či chronickou traumatizaci nervu. Stanovení stupně a rozsahu poranění anatomických struktur (myelinové pochvy, axonu, vazivové tkáně a cév) má zásadní význam pro optimální léčebný postup.
Neurol. praxi. 2008;9(1):9-13
Plexus brachialis je svým uložením predisponován k možnému postižení při traumatech krku, ramene a horní části hrudníku. Při jeho postižení je diagnostika a rozhodnutí o další léčbě komplikována variabilním klinickým obrazem a různým typem postižení nervových vláken, což vyžaduje dobrou znalost jak anatomie a patofyziologie postižení, tak vhodného časování a možností přínosu všech pomocných diagnostických metod (elektrofyziologie, zobrazovací metody). V terapeutickém algoritmu má svoje nezastupitelné místo jak rehabilitace, tak neurochirurgické řešení – revize, neurolýza, či rekonstrukční operace při avulzi kořenů, či protržení částí plexu. Článek...
Neurol. praxi. 2008;9(1):14-17
Poranenia nervov nie sú zriedkavou diagnózou neurologickej praxe. Následky poranení nervov horných končatín patria k tým, ktoré výrazne ovplyvňujú pracovnú spôsobilosť jedinca a ovplyvňujú i jeho kvalitu života. Poznanie mechanizmov vzniku poranenia nervov, patofyziologických procesov ich poškodenia a regenerácie, diagnostických prístupov a možností správnej a včasnej liečby je podkladom pre správny klinický prístup k poraneniam nervov, a tým i minimalizácie možných následkov týchto poranení.
Neurol. praxi. 2008;9(1):18-22
Poranění periferních nervů jsou v době míru součástí dopravních, sportovních a průmyslových úrazů. Jejich diagnostika je častou součástí běžné ambulantní neurologické praxe i konziliární neurologické služby na traumatologických odděleních. Kromě klasických řezných, sečných, bodných a střelných poranění jsou významná iatrogenní poranění periferních nervů a akutní kompresivní mononeuropatie (např. u sportovců). Existuje plynulý přechod od klasických traumat periferních nervů k akutním kompresivním mononeuropatiím. V diagnostickém procesu hraje důležitou roli mechanizmus poranění, topická diagnostika nervové léze, elektromyografické vyšetření a zobrazovací...
Neurol. praxi. 2008;9(1):23-24
Traumata různého typu a tíže se v dětském věku vyskytují velmi často. K poranění periferních nervů však ve velké většině nevedou a neurolog a rovněž elektromyografista se s traumaty nervů u dětí setkává jen zřídka. Nijak často neoperuje děti se zraněním periferních nervů a jeho následky ani neurochirurg. V práci je uveden přehled dětí s traumaty periferních nervů za období 5 let v EMG laboratoři (16 dětí) i přehled operovaných na neurochirurgii za 11 let (26 dětí). Diskuze je zaměřena na výskyt traumat jednotlivých periferních nervů, možnosti diagnostiky (klinický nález, EMG, zobrazovací metody), léčebný postup i na důležitost prevence.
Neurol. praxi. 2008;9(1):25-28
Autoři v článku rozebírají základní typy poranění periferních nervů, vysvětlují zásady vyšetřování a následně diskutují o možnostech chirurgického postupu nejenom u přerušení periferních nervů, ale také poranění nervů v kontinuitě. Zmiňují též významnost předoperační a pooperační cílené rehabilitační péče. Zvláště se pak věnují metodám, které slibují zlepšení výsledků v budoucnosti. Jedná se o nové chirurgické techniky, pokroky ve vývoji náhrad štěpů a využití neurotrofních faktorů.
Neurol. praxi. 2008;9(1):30-32
Porucha čichu může být jedním z prvních projevů neurodegenerativního onemocnění mozku. Byla popsána a podrobně studována u Parkinsonovy choroby i u dalších neurodegenerativních onemocnění. V poslední době se dostává do popředí zájmu jako jeden z časných markerů Alzheimerovy choroby, který lze využít i v diferenciální diagnostice. Autoři předkládají přehledný článek pojednávající o specificích čichového postižení u jednotlivých chorob, čichových testech a uplatnění vyšetření čichu v diagnostice neurodegenerativních onemocnění.
Neurol. praxi. 2008;9(1):33-36
PN se projevuje jednak motorickými, ale též non – motorickými příznaky. Motorické příznaky, mezi které se řadí tzv. kardinální tetráda, dyskineze a fluktuace zpravidla dobře odpovídají na dopaminergní léčbu či její modifikaci. Příznaky non – motorické, tj. vegetativní poruchy, poruchy spánku, psychické symptomy, senzitivní a senzorické projevy aj. již na dopaminergní stimulaci zpravidla dobře neodpovídají. Přitom je mimořádně důležité si těchto příznaků všímat a snažit se o jejich terapeutické ovlivnění, neboť v pokročilých stadiích nemoci mohou právě tyto příznaky pacientovi zhoršovat kvalitu života nebo jej i invalidizovat. Tento článek...
Neurol. praxi. 2008;9(1):37-41
Některá antikonvulziva (antiepileptika) mají vedle své hlavní indikace dobrý efekt v léčbě chronické neuropatické bolesti a v léčbě bolestí hlavy. V léčbě neuropatické bolesti řadíme antikonvulziva mezi adjuvantní analgetika (koanalgetika). K nejúčinnějším z nich patří v léčbě bolestivé diabetické polyneuropatie, polyneuropatie jiné etiologie a postherpetické neuralgie gabapentin a pregabalin. Karbamazepin je dosud lékem 1. volby v léčbě neuralgie trojklaného nervu. Valproáty a topiramát se používají v profylaktické léčbě migrény. Mechanizmus účinku jednotlivých antikonvulziv je značně komplexní a většinou není dosud detailně objasněn.
Neurol. praxi. 2008;9(1):42-46
V posledních letech je stále větší snaha v rozvinutých zemích světa vytvářet standardizované postupy v léčbě opioidy. Stejný trend je prosazován i v naší republice. Přelomem ve způsobu podávání opioidů byl Frankfurtský koncenzus, který se konal již v roce 1998. Opioidy patří mezi potentní léky určené pro léčbu nejzávažnějších onemocnění a závažných bolestivých stavů, vzdor tomu jejich detailní použití v obvyklých i méně standardních situacích není vždy správné. V následujícím textu nastiňujeme základní termíny a pravidla užívání opioidů bez ohledu na etiologii onemocnění.
Neurol. praxi. 2008;9(1):47-48
Noční groaning (mručení, hučení, sténání) je vzácná chronická porucha spánku popsaná v posledních letech. Tato parasomnie je charakterizována monotónním zvukovým projevem během prodlouženého výdechu. Epizody prodlouženého výdechu se zvukovým doprovodem se často vyskytují v sériích, které mohou trvat až hodinu. Jsou vázány na REM, méně často na NREM 2 spánek, převažují ve druhé polovině noci a mohou být spojeny s probouzecími reakcemi. Pacienti si někdy stěžují na denní ospalost či neklidný spánek, na noční projevy mají amnézii. Dlouhodobé zdravotní důsledky nejsou v současné době známy, předpokládá se, že se jedná spíše o benigní poruchu představující...
Neurol. praxi. 2008;9(1):49-51
Moyamoya je vzácná forma vaskulitis. Hlavní manifestací jsou četné stenózy Willisova okruhu. V důsledku cévních změn vznikají hemoragické a ischemické inzulty. Nejčastěji postiženi jsou mladí dospělí a děti. U dětí jsou projevy nemoci nejčastěji tranzitorní ischemické ataky, konvulze, cefalea, u dospělých vzniká široké spektrum projevů dané recidivujícím cévním postižením mozku. MRI se ustálilo jako nejcitlivější diagnostická metoda. Účinná terapie neexistuje. Popisujeme nemocnou, kde se onemocnění moyamoya manifestovalo ve 2 letech věku levostrannou hemiparézou a v průběhu následujících 20 let těžce invalidizovalo progresí do těžké spastické kvadruparézy,...
Neurol. praxi. 2008;9(1):53
So záujmom som si prečítal súbor článkov o ochorení mozočka v časopise Neurológia pre prax 5/2007 (13, 15, 16). Ako v úvode napísal doc. MUDr. M. Bareš, Ph.D., cieľom tejto témy bolo zrozumiteľným spôsobom predstaviť klinické jednotky, pri ktorých dochádza k postihnutiu mozočka (2). Vo svojom príspevku by som chcel prispieť k tejto problematike stručnou charakteristikou pomerne novej, ale stále sa rozširujúcej skupiny dedičných porúch glykozylácie (CDG syndróm), pri ktorej je postihnutie mozočka pomerne častým nálezom.
Neurol. praxi. 2008;9(1):54
Indikácia podávania nimodipinu pri traumatickom subarachnoidálnom krvácaní (tSAH) sa opiera o výsledky štúdii z deväťdesiatych rokov, podľa ktorých: a) klinická významnosť tSAH je podobná SAH z prasknutej mozgovej aneuryzmy, b) nepriaznivé výsledky liečenia pacientov s tSAh boli po podávaní nimodipinu signifikantne menej časté v porovnaní s placebom (1, 2). Sami sme pozorovali klinicky významné spazmy mozgových tepien po tSAH, čo nás tiež viedlo ku rutínnemu podávaniu nimodipinu. Jeho priaznivý účinok sa však v novšich štúdiach nepotvrdil (3).