Neurol. praxi. 2009;10(1):24-27
Neurochirurgické možnosti ovlivnění nitrolební hypertenze vycházejí z konceptu primárního a sekundárního mozkového poškození. Primární
inzult ovlivnit nelze, a proto neurochirurgické i ostatní modality léčby směřují k minimalizaci sekundárního mozkového poškození.
Autoři podávají přehled neurochirurgických možností léčby nitrolební hypertenze a rozdělují je do třech skupin: 1. evakuační výkony, při
kterých se přímo odstraňuje patologicky zmnožený objem tkáně; 2. derivační likvorové výkony umožňující snížení nitrolebního tlaku evakuací
mozkomíšního moku; 3. dekompresivní kraniektomie dosahující snížení nitrolebního tlaku zvětšením „ nitrolebního“ prostoru. V každé
skupině je podán stručný přehled neurochirurgických výkonů a jejich techniky. Významnější pozornost je věnována poněkud kontroverzní
skupině dekompresivních kraniektomií.
Závěrem je zdůrazněn multidisciplinární přístup při léčbě nitrolební hypertenze.
Neurosurgical options for the management of intracranial hypertension are based on the concept of primary and secondary brain damage.
A primary insult cannot be affected; therefore, neurosurgical as well as other treatment modalities aim at minimizing secondary
brain damage.
The authors review the neurosurgical treatment modalities of intracranial hypertension dividing them into three groups: 1. evacuation
procedures during which the pathologically increased tissue volume is removed; 2. derivation procedures allowing a decrease in
intracranial pressure by evacuation of cerebrospinal fluid; 3. decompressive craniectomies enabling a decrease in intracranial pressure
by expanding the „intracranial“ space. Each group is briefly characterized in terms of neurosurgical procedures and their techniques.
More attention is paid to a relatively controversial group of decompressive craniectomies.
In conclusion, emphasis is placed on a multidisciplinary approach in the treatment of intracranial hypertension.
Zveřejněno: 1. březen 2009 Zobrazit citaci