Neurol. praxi. 2010;11(6):386-390
Bezprostředně po prvním záchvatu je třeba rozhodnout, zda se jednalo o záchvat epileptický nebo neepileptický (nejčastěji konvulzívní
synkopu), a v případě epileptického záchvatu pátrat po akutním onemocnění, které je jeho příčinou. Záchvaty jiného typu v anamnéze,
jako např. myoklonie, absence, aury svědčí pro epilepsii. Ze zobrazovacích vyšetření je akutně vždy indikováno CT mozku. Pokud nejde
o akutní symptomatický (provokovaný) záchvat s prokázanou příčinou, mělo by být vždy doplněno i vyšetření magnetickou rezonancí.
Z hlediska rizika opakování záchvatu má význam specifická i nespecifická abnormita v EEG, dále také údaje v anamnéze a nálezy na zobrazovacím
vyšetření či odchylky v objektivním nálezu svědčící pro postižení CNS. Zahájení léčby je po prvním záchvatu indikované při
vysokém riziku opakování či při zvýšené pravděpodobnosti závažných komplikací dalšího záchvatu.
In acute period after the first seizure – loss of consciousness with convulsions with suspicion on GTCS – it is emphasized to distinguish
epileptic and nonepileptic origin (mostly convulsive syncope) and identify an acute disorder, which can cause provoked seizure. Later
on it is highly desirable to disclose appearance of inconspicuous seizures of other type, e.g. myoclonia, absences, focal seizures, in
patient history as it can prove diagnosis of epilepsy. CT scan is always recommended as soon as possible, MRI can be delayed. Except
for abnormal neurological findings, EEG abnormality – both nonspecific slowing and specific epileptiform changes – increases risk for
seizure recurrence. Initiation of antiepileptic therapy after first unprovoked seizure is reasonable when there is a high risk of recurrence
or complications of seizure.
Zveřejněno: 31. prosinec 2010 Zobrazit citaci