Neurol. praxi. 2012;13(3):155-158
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je adherence definována jako rozsah, ve kterém se pacientovo chování (užívání léčiv,
dodržování režimových opatření) shoduje s doporučeními poskytovatele zdravotní péče nebo s léčebnými standardy. Vysoká míra
adherence je nezbytná zvláště při léčbě chronických onemocnění. Následující text pojednává o adherenci k léčbě u nemocných s roztroušenou
sklerózou mozkomíšní (RS), zvláště se zaměřením na léky první volby (tzv. DMD), které jsou injekční a je nutno je aplikovat
pravidelně a dlouhodobě. Jsou uvedeny některé metody, kterými je možno adherenci měřit, faktory, které ji snižují, a naopak způsoby,
jak docílit jejího zvýšení. V běžné klinické praxi je nutno adherenci neustále podporovat. Jakékoli zvýšení efektivity procesů a faktorů
ovlivňujících adherenci k jednotlivým terapeutickým postupům může mít mnohem větší dopad na zdraví populace než jakékoli zlepšení
jednotlivých medicínských postupů (Haynes et al., 2005).
According to Health Organization (WHO) adherence is defined as the extent to which the patients behaviour – taking medication, following
a diet, and/or executing lifestyle changes – corresponds with agreed recommendations from a healthcare provider. High level of adherence
is necessary in the treatment of chronic diseases. Following article deals with adherence in the treatment of multiple sclerosis, especially
focusing on the disease modifying drugs of first choice, that are all injections, and need to be taken long term and regularly. Some methods,
how to measure adherence are discussed, as well as factors leading to non-adherence and some recommendations how to increase adherence.
It is necessary to support adherence all the time in everyday clinical practice. Increasing the effectiveness of adherence interventions
may have a far greater impact on the health of the population than any improvement in specific medical treatments.
Zveřejněno: 31. květen 2012 Zobrazit citaci