Slovo úvodem
- předseda redakční rady
Vážené kolegyně a vážení kolegové, jsem lékař, kdo je víc? (Někteří čtenáři si možná vzpomenou, že původně, za socialismu, to nebyl lékař, ale horník, ale dnes je všechno jinak.) Být klinikem, v kontaktu s pacienty, diagnostikovat, léčit, pomáhat a nést zodpovědnost vytváří atmosféru, ve které jsme my klinici doma, a když doma nejsme, chybí nám. Dva roky jsem učil neurofyziologii na univerzitě Paris VII (Université Denis Diderot) a prováděl výzkum v ústavu INSERM na neurochirurgické klinice v nemocnici Sainte Anne, kde Bancaud a Talairach zavedli do epileptochirurgie stereoelektroencefalografii (SEEG). Výzkum jsem prováděl na pacientech s elektrodami vnořenými do mozku, účastnil jsem se epileptochirurgických indikačních schůzek, byl jsem při exploracích – ale byl jsem tam jako vědec, ne klinik, a druhý rok mi to už hodně chybělo. Takže jsem se vrátil do Brna, i když jsem v Paříži mohl zůstat (tehdy s osmnáctinásobkem mého brněnského platu). Avšak být klinikem nevyhovuje každému. Příčiny mohou být různé, znám několik kolegů, kteří přešli z kliniky do výzkumu, vyhovovalo jim to více. Když jsem se díval do literatury, překvapilo mě, kolik slavných osobností studovalo medicínu, aby se proslavili v úplně jiných oborech...
Zveřejněno: 8. listopad 2021 Zobrazit citaci
