Neurol. pro Praxi, 2007; 3: 137
Slovo úvodem
- I. neurologická klinika LF MU a FN u sv. Anny Brno
Archeologům se naskytl smutný pohled. Poslední obyvatel, mladý muž, nebyl pohřben. Konec vesnice se přiblížil, když obyvatelé snědli mladá zvířata a své psy. Nikdo neodešel, v Grónsku nebylo kam. Na místě tak zůstaly i velevzácné hřeby a další kovové a dřevěné předměty, které se musely dovážet ze Skandinávie. Konec pravidelného lodního spojení s Norskem – z politických, obchodních i klimatických příčin – byl jednou z příčin zániku vikingského osídlení. Spojení se Skandinávií bylo nezbytné nejenom z hmotných důvodů, znamenalo také konec církve. Ta hrála v duchovním životě hlavní roli – nuzní Gróňané, bojující neustále o přežití, stavěli kamenné kostely, dováželi víno a nákladné liturgické předměty. Poté, co zemřel poslední biskup a nový nepřijel, neměl kdo vysvětit kněze. Zánik církevní organizace musel znamenat pro osamocené, hluboce věřící pastevce velkou morální ránu. Další z příčin bylo vykácení lesů, které původně v Grónsku byly. Protože se Gróňané nenaučili využívat lokální zdroje, pokračovali ve stylu života, který znali z Evropy a neměli z čeho stavět. Přežívání v Grónsku bylo vždy na hraně možností. Mohli tedy vůbec Evropané v Grónsku přežít? Fyzicky asi ano. Inuité tam žijí. Hlavní příčina zániku nebyla asi v poklesu teplot, ani ve ztrátě zájmu Evropy o mroží kly, které byly hlavním, pokud ne jediným exportním artiklem (jen na okraj – globalizace není pouze dnešní fenomén – mroží kly přestaly být používané jako náhražka slonoviny poté, co křížové výpravy opět zpřístupnily kly sloní). Hlavní příčinou byla zřejmě nepřizpůsobivost izolované, primitivní, krajně konzervativní společnosti...
Zveřejněno: 1. srpen 2007 Zobrazit citaci
